Veronika Jeníková vzdala studium medicíny!

Zatímco mnoho herců a umělců přečkávalo pandemii se založenýma rukama, herečka Veronika Jeníková (57) se ve svém věku rozhodla vystudovat vysokou školu v oboru, který jí byl díky seriálovému prostředí blízký. Jak zvládla on-line výuku a co jí studium zkomplikovalo?

Veronika Jeníková v sobě během pauzy našla velkou dávku odhodlání. "Rozhodla jsem se, že zkusím po vzoru Vendulky (její role zdravotní sestry v Ordinaci v růžové zahradě, pozn. red.), to si teď dělám trochu legraci, studovat vysokou školu - medicínu," svěřila se v éteru Českého rozhlasu. Co bylo ale pravým důvodem?

"Starám se o rodiče v pokročilém věku a také jsem se stýkala s kolegy, kterým jsem pomáhala ve stáří. Vlastně mě starší lidé baví. Starší, již potřebují pomoct, protože jsou na jednu stranu nesmírně vděční za tu pomoc a za kontakt s mladším člověkem nebo vůbec s lidmi a na druhou stranu dokážou předat určitou velkou moudrost, kterou netřeba podceňovat. Já jsem se proto rozhodla, že by mě bavilo ošetřovatelství," vysvětlila své pohnutky.

Přihlásila se na kombinované studium na Karlově univerzitě, a přestože měla biologii naposledy v sedmé třídě a na konzervatoři se tento předmět nevyučuje, ležela v knihách, což přineslo své ovoce. Na univerzitu ji přijali. Ačkoli měla ze studia radost, počáteční nadšení brzy zkazila epidemická situace.

"Já jsem nastoupila v září a byla jsem na třech přednáškách, udělali jsme zkoušky ošetřovatelských postupů, byla jsem hrdá, že jsem udělala zápočet a zkoušku na Karlově univerzitě, ale v říjnu se zavřely vysoké školy a otevřely se až teď, takže se učilo on-line. Proto jsem ještě k těm všem medicínským předmětům musela přibrat všechno na počítači," posteskla si herečka, jež s formou on-line výuky neměla takové zkušenosti jako studenti, kteří přišli ze středních škol.

Strach o rodiče
Nebyla to přitom jediná překážka v jejím studiu. "Situace se mi nesmírně zkomplikovala tím, že se starám o rodiče, kteří to v tuto chvíli potřebují, a chodím k nim dvakrát nebo třikrát v týdnu," vysvětlila Jeníková, jež má o své rodiče, kterým je přes osmdesát let, pochopitelně strach a nechtěla je vystavit nebezpečí nákazy. Nemohla proto chodit na povinné týdenní praxe.

"Tím, že jsem chodila k rodičům a očkování bylo v říjnu loňského roku v nedohlednu, měla jsem strašný strach, protože v Motole personál padal jako hrušky. Šla jsem na první praxi a normálně jsem do rána nespala, protože víte, že ta nemoc se roznášela, když ještě člověk sám nebyl nemocný," popsala své obavy Veronika, jež studium zastavila před nejtěžší zkouškou z anatomie. Na tu jí sice kuráž neschází, ale uvědomila si, že nemusí absolvovat tak náročné studium. "Kvůli tomu, že se chci starat o staré lidi, nemusím tolik šílet," dodala přesvědčeně.