Tomáše Töpfera přemáhá sentiment

Doktor Přemysl Král ze seriálu Život na zámku, vrchní strážmistr Karel Arazím z Četnických humoresek či rozverný doktor Sahulák z »Básníků«. Nejspíš s těmito rolemi si televizní diváci spojují herce, ředitele Divadla na Vinohradech a čerstvého sedmdesátníka Tomáše Töpfera. Co se u něj s věkem změnilo?

Ačkoli by se Tomáš Töpfer mohl ve svém věku zastavit a věnovat se intenzivnímu odpočinku či rybaření, které má tolik rád, jeho pracovitost mu to nedovolí. Z toho důvodu se ani neohlíží za svými úspěchy.

"Ohlížet se můžete jen ve chvíli, kdy se zastavíte. Zkuste běžet a ohlédnout se. Když se ohlédnete v běhu, většinou si nabijete držku. Já se ještě nemám čas ohlížet, protože furt běžím. Snad se někdy, až se zastavím, ohlédnu," vysvětlil v éteru Českého rozhlasu u příležitosti svých lednových sedmdesátin, že do důchodu se ještě rozhodně nechystá. Přesto si však dopřává sladké chvilky nicnedělání. "V této době, kdy nemůžeme hrát, je to častější. Jdu na ryby, chvíli sedím, chvíli třeba neberou, tak nic nedělám a to je prima. Ale zase pan Werich říkal, že čas strávený na rybách se nezapočítává do života. Tak proto jsem ještě pořád mladý," zavtipkoval.

Koupil si dětství
Sám však uznává, že se sedmdesátkou je sentimentálnější a zážitky z dětství mu připomene třeba i vůně.

"Když jsem byl malinký, jezdili jsme s tatínkem autem. Tenkrát se nejezdilo autem nakupovat, autem se jelo na výlet jednou za čtrnáct dní nebo se jelo na chatu. My jsme měli »sroubek« na Sázavě v takové osadě. Svítilo se petrolejkami, byla tam malá kamna, kde se topilo šiškami. Jelo se tam v sobotu odpoledne. V neděli odpoledne už se balilo, zavíraly se okenice a jelo se zpátky. To bylo romantické už tenkrát. A auto vonělo úplně jinak, než voní dnešní auta. Vonělo olejem, benzinem, brzdovou kapalinou, všechno to dole teklo. Tenkrát byla ekologie ještě neznámé slovo. A já jsem si ve svých dospělých letech, asi ve čtyřiceti nebo pětačtyřiceti letech, sedl při nějakém natáčení do veterána a on voněl stejně jako to autíčko mého táty a já jsem se najednou díky té vůni vrátil do svého dětství. Tak jsem si koupil první staré autíčko, veterána. Ne proto, že bych byl veteránista, ale protože jsem si koupil svoje dětství. A ta vůně mi vždycky připomene tatínka a ty doby. Vidíte, v sedmdesáti začne být člověk sentimentální. Třeba řeknete »staré auto Spartak« a už se rozpláčete, »Karlův most« a brečíte. Jak celý život pracujete s těmi nervy... Já třeba nemůžu mluvit na pohřbech, odmítám to, protože i když jsem toho člověka neznal, dojme mě to. A přitom třeba vím, že to byl pěkný haj*l," řekl schválně roztřeseným hlasem Töpfer, který miluje humor a je také mistrným vypravěčem anekdot.