Roman Skamene: Z neúspěšného podnikání se vzpamatovával několik let

K filmu se dostal díky ambiciózní mamince už jako malý kluk. Jeho filmová kariéra strmě vystoupala, nějaký čas se vyhříval na výsluní, ale o to nepříjemnější pád ho potom potkal. Herec Roman Skamene (71) promluvil o své popularitě, o natáčení filmů Princ a chuďas, Tankový prapor či Bony a klid, ale také o svém podnikání, které ho stáhlo až na samé dno. Ačkoli si prošel velmi náročným obdobím, dnes je se svým životem spokojený a nic by neměnil.

Jak jste se dostal k filmu?

Chodil jsem do dramatického kroužku. Maminka ve mně viděla herecký talent a posílala mě na různé konkurzy, mimo jiné i na ten pro film Útěk režiséra Štěpána Skalského. Ten mě přijal - a hned do hlavní role. Vzal mě možná i kvůli tomu, že jsem ve třinácti letech vypadal na osm a byl jsem chytrý jako žák druhé třídy, kterého jsem ztvárnil, což pan režisér potřeboval. Film šel bohužel krátce po dokončení do trezoru, takže není příliš známý.

Velkou popularitu vám přinesl televizní seriál Rychlé šípy. Měl jste rád foglarovky?

Foglarovky jsem nikdy nečetl, naopak s těmito příběhy "správných chlapců" jsem se nikdy neztotožňoval. Vím, že tímto prohlášením naštvu spoustu čtenářů, ale byl jsem jiný. Ani seriál mě proto na tuto cestu neobrátil.

Na konzervatoř jste se nedostal. Jak je to možné, když jste měl za sebou tak úspěšný herecký start?

Na konzervatoř jsem dělal zkoušky třikrát. Jednou mě dokonce připravoval herec Mirko Musil, ale nedostal jsem se. A pozor: jednou jsem přijat byl, ale pak synek známých rodičů dostal přednost a já opět ostrouhal.

Na Vánoce jsme viděli televizní film Princ a chuďas z roku 1971. Ten z vás udělal hvězdu a dívčí idol. Hrál jste dvojroli: dvě postavy ze společenských protipólů. Vzal jste si z toho něco pro život?

Ano, tento film mi skutečně přinesl velkou popularitu, pro dopisy od fanynek jsem si na poštu chodil dokonce s kufrem. Právě snad i díky této dvojroli jsem se v této době nijak nepovyšoval a nebyl ani nafoukaný. Z filmu jsem si vzal do života to, že člověk během života je jednou dole a jednou nahoře a v obou situacích by se měl chovat stejně. To asi platí i pro situaci mého nezdařeného podnikání.

Nebyl jste v žádném divadelním angažmá, až do roku 1989 jste měl spoustu práce v televizi a filmu. Kdybyste dostal nabídku z divadla, přijal byste ji, nebo divadlo vás moc nelákalo a věřil jste, že film a televize vás uživí?

Nedovedu si představit, že bych trávil léta v jednom divadle. Proto jsem ani stálé divadelní angažmá nechtěl, ale v průběhu let jsem hostoval například v Pardubicích, Příbrami, v pražském Gongu, Na zábradlí i Bez zábradlí či v Divadle Luďka Soboty. Vždy to bylo a je hostování na jednu roli, to mi stačilo a stačí.

Nevíme, zda, kde a u jaké zbraně jste byl na vojně. Pokud ano, měla vaše postava z filmu Tankový prapor nějaký reálný předobraz, nebo byla jen takto napsaná ve scénáři a vy jste ji přesvědčivě ztvárnil?

Nejenže jsem nebyl u žádné zbraně, ale nebyl jsem na vojně vůbec. Vojna pro mě bylo něco nepřijatelného, a jsem navíc přesvědčen, že s mojí výškou by mě dali do tanku, kde je úmrtnost v boji tři vteřiny. Proto jsem se snažil a dostal modrou knížku na žaludeční vředy, které jsem neměl. A doufám, že mít nebudu. Film Tankový prapor se točil na tankodromu u Podbořan, kde mi jeden major radil, jak se mám k vojákům "hovadsky" chovat. To byl pro mě malý návod, jak roli ztvárnit.

Po roce 1991 se vaše filmografie ztenčila. Přestal být zájem, nebo jste neměl čas?

Vrhl jsem se bohužel do podnikání, ale i během toho jsem točil třeba právě Tankový prapor. Kariéra se utlumila až po skončení podnikání. Měl jsem velkou restauraci na Praze 2, kde jsem podnikal s manželkou a kamarádem. Spadli jsme do problémů, ocitl jsem se v hluboké depresi a dlouho se z toho šoku vyhrabával. Teprve za čas jsem se zase vzpamatoval a začal opět točit v televizi a filmu.

Proslavila vás role ve filmu Bony a klid. Byl jste skeptický k natáčení druhého dílu, protože jste věděl, že doba je jiná a že to původní film určitě nepřekoná, nebo jste to bral a tohle neřešil?

Minimálně deset let jsem se snažil jednak o to, aby se druhý díl natočil, a jednak jsem se snažil získat peníze na natáčení. Věřil jsem, že dvojka bude stejně dobrá, ačkoli doba už byla samozřejmě jiná. Toto je téma na velmi dlouhé povídání, ale zkráceně - první díl se točil s obrovským nadšením všech zúčastněných za velmi málo peněz, ve velkém klidu a pohodě, i když se tušilo, že film do kin nepůjde. Díky vekslákům se ho podařilo stočit na kazety ten den, kdy byl vezen do trezoru, a rázem se na kazetách tajně dostal mezi veřejnost a do celé východní Evropy. Zase jsem byl slavný a opět jsem po chuďasovi byl princ! Když se konečně podařilo získat prostředky na natočení druhého dílu, byl jsem nadšený. Scénář byl slušný a věřil jsem, že při natáčení se jednotlivé dialogy budou dodělávat přímo na place. Ale strašně jsem se zmýlil. Celý štáb dělal film v časovém tlaku, za málo peněz, nebyl prostor na dodělání scén a dialogů a podle toho vypadal výsledek.

Kdybyste mohl vrátit čas, co byste v životě udělal jinak?

Rozhodně bych se vyhnul podnikání, do něhož jsem šel s nadšením, ale velmi záhy dostal takovou ťafku, ze které jsem se několik let vzpamatovával. Můj život a život mé ženy se dělí na "před hospodou a po ní". Jinak jsem s životem spokojený a nic bych neměnil. Mám dvě šikovné děti, dvě krásné vnučky a užívám si na chaloupce s manželkou důchod.