Radim Schwab zažil horké chvilky na jevišti

Zapomínání je přirozenou lidskou vlastností. Mozek nás tím chrání před zaplavením informacemi. Jenže co když je dobrá paměť nezbytnou součástí naší profese? V takovém případě je na místě pravidelný trénink. O svých cvičebních technikách a humorných scénkách, kdy paměť selhala v tu nejméně vhodnou chvíli, se rozpovídal operní zpěvák a herec Radim Schwab (41).

Říká se, že herci a zpěváci mají paměť jako slon. Rozhodně se ale nejedná o dar z nebes. Tuto dovednost mají tvrdě získanou. "Paměť procvičujeme stabilně, protože vše, co se učíme, je zpaměti. Od první zkoušky si text čteme stále dokola a pak přijde chvíle, kdy najednou zjistíme, že už to umíme. Odložíme scénář a v hlavě to zůstane. Samozřejmě ale někdy dochází i ke krizovým situacím, kdy se představení dokončuje na poslední chvíli," prozrazuje Radim a hned tahá z rukávu historku.

"Například si pamatuju na jeden projekt, u kterého se finále dopsalo tři dny před premiérou. Proto jsme si texty s kolegy psali různě po zemi po pódiu, přičemž jsme je měli barevně odlišené, abychom si je mezi sebou nepopletli. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem měl odříkat repliku uprostřed jeviště, kde to nebylo kam napsat. Napsal jsem si to tedy do dlaně, na začátku monologu jsem udělal rukou velké gesto k divákům, rychle jsem to přečetl a jelo se dál," směje se.

Krušné začátky

Byly však i chvíle, kdy takové štěstí neměl. "Když jsem s divadlem začínal, hráli jsme pohádku pro děti. Já jsem ztvárňoval krále a měl jsem tam mít velký proslov. Bohužel jsem byl tak nervózní, že jsem neřekl vůbec nic. Sice jsem měl před sebou pro případ největší nouze desky s textem, ale scéna byla zespod nasvícená, takže jsem v těch papírech nic neviděl. Naštěstí jsme tam měli šaška, který celé představení velmi dobře znal a odříkal to za mě. A nakonec to vyznělo i vtipně," dodává pobaveně.