Nahlédněte do stylového domu Václava Upíra Krejčího

Když před sedmnácti lety dostal Václav Upír Krejčí (63) výpověď z tehdejšího nájemního bytu, nevěděl, kam by s manželkou Zuzanou (44) zamířil. V jednom měl ale jasno, chtěl do vlastního. Společně si tedy pořídili dům na okraji Prahy, který si vytvořili přesně podle svých představ. Dnes v něm vychovávají i dvě dcery Kláru (19) a Kristianu (13).

Nejdříve práce
Zpočátku bylo potřeba udělat náročnější rekonstrukci. "Jak říká s oblibou moje žena, koupili jsme si pár stěn a dvě nové střechy, jinak je tady všechno úplně jinak. Osm let tu každý den někdo byl. Měli jsme tu výborné ukrajinské dělníky a musím říct, že bez nich bych to nepostavil. Je to opravdu dobře udělané. Vzhledem k tomu, že jeho žena je architektka, všechno od začátku si vymyslela a naplánovala sama. Herec ale také přiložil ruku k dílu. "Například nechtěla, aby se zbourala metrová opuková zeď v obýváku, ale já jsem se jednoho dne naštval, a když odjela, zboural jsem ji. Ale líbilo se jí to. Nakonec říkala, že je to tak lepší. A Ukrajinci Míša a Míša - tak si říkali - po ní zadělali díry, takže to ani nikdo nepozná," směje se Upír a tvrdí, že z otevřené a prostorné místnosti má radost, stejně jako z otevřené terasy.

Otázka peněz
Stejně jako o návrh domu, i o vybavení se postarala hercova žena Zuzana. "Vybírala i nábytek, mně to bylo vcelku jedno. Samozřejmě všechno se to dělalo podle peněz. Také bych chtěl mít klidně luxusnější sedačku, ale v domě jsou tři kotle na plyn, a když přišla Evropská unie, že tam ty staré být nemůžou, samozřejmě jsem je musel vyměnit, a to máte třikrát šedesát tisíc. A pak si chce člověk samozřejmě udělat radost, koupí si lepší televizi, potom si koupí ještě tamhleto a tohleto. Upírovi se líbí i to, jak Zuzana efektivně využila každý prostor. "Někde jsou úložné poličky, někde knihovna. I ten nejmenší prostor je využitý," říká spokojeně.

Doplňky s historií
Dům ukrývá také spoustu zajímavých doplňků. Kromě fotografií vzácné obrazy nebo třeba klavír. "Zrovna obraz v kuchyni má zajímavou historii. Jednou mi přišel na narozeniny Jiří Suchý a říká: ‚Pane Upíre, nemáte balicí papír? Vytvořím vám dárek.' Tak jsem mu dal balicí papír a vznikl tenhle obraz. A klavír má také vtipnou historii. Jednou za mnou přišli sousedi, když jsme ještě bydleli ve starém bytě, bylo to za hluboké totality, a řekli mi: ‚My nevíme, kdo jsi, jestli jsi estébák, nebo ne, ale riskneme to. Pozítří máme v plánu emigrovat a potřebujeme dát někam všechny naše věci. Na každém obraze je napsané, kdo si pro to za půl roku přijde, můžeš to tady mít?' Jednu místnost jsem vyčlenil a dostal za to ten klavír. Ještě jsme k nim pak lezli přes špajz pro další věci, aby to nevzal nějakej blbej soudruh. Nechali tam toho strašně moc," vzpomíná herec.