Karel Gott: 7 věcí, které jste o Mistrovi nevěděli

Po smrti našeho legendárního zpěváka Karla Gotta (†80) se objevilo mnoho zajímavých informací. Přesto některá fakta z Mistrova života ještě nezazněla. Vypátrali jsme je.

Za jeho zády vydali desku
V rámci zahájení provozu nové pražské diskotéky Bocaccio Life na barrandovských Terasách se koncem srpna roku 1993 sešlo na šest stovek lidí. Byli mezi nimi zpěváci, ředitelé rádií a další známé osobnosti. Součástí otevření byl i křest desky Karla Gotta, vycházející u EMG, kde se objevily jeho písně nazpívané v angličtině a hebrejštině. Pikantní na této skutečnosti je, že šlo o staré nahrávky z roku 1968, jejichž vydání si zpěvák příliš nepřál. Avšak vzhledem k tomu, že práva na ně nevlastnil, nemohl výrobě desky zabránit. Na úspěch nové diskotéky si s jejím provozovatelem Hubertem Patou připila tehdy i zpěvačka Věra Martinová.

Nejlépe se mu zpívalo v koupelně
Celý život vystupoval na mnoha místech. Nevadilo mu zpívat takřka kdekoli. Několikrát se ale nechal slyšet, že skutečně nejlépe se mu pěje doma v koupelně. "Je tam skvělá akustika a hlavně tím cvičením nezatěžuji nikoho ve svém okolí," prohlásil se smíchem. Proto vždy, když podstupoval hlasovou rehabilitaci, zavíral se do své koupelny. Dělalo mu to zkrátka dobře.

Speciální píseň pro postižené děti
V roce 1992 se zapojil do akce Podej pomocnou ruku, v rámci které nazpíval spolu s Věrou Martinovou, Marcelou Březinovou, Leškem Semelkou, Robem Grigorovem, Mirem Žbirkou a skupinou Team speciální píseň Buďme si vzácní, jež vyšla na gramofonové desce. Vedle toho, že byla k dostání v prodejnách Supraphonu, ve sběrnách Sazky a v obchodních domech, ji nabízel v devatenácti městech České republiky také speciální autobus a v Praze speciální tramvaj. Vyvrcholením akce byl pak 16. června galakoncert v pražské Sportovní hale, kde vedle interpretů písničky vystoupili i Marika Gombitová a Iveta Bartošová. Výtěžkem bylo půl milionu korun, které šly invalidním dětem.

Vlastnil hudební časopis
V říjnu roku 1994 se konala v restauraci Craull tisková konference, na níž se Mistr svěřil, že si konečně splnil svůj celoživotní sen - stal se spolumajitelem hudebního časopisu Melodie, měsíčníku, který se věnoval hudbě i společnosti a na jehož obálce se sám několikrát v minulosti objevil. Po letech úpadku ho začala vydávat agentura Gott-Janeček, která mu vtiskla novou tvář, a to za šestnáct českých i slovenských korun. Na stránkách byl věnován prostor hlavně české tvorbě, a jak Gott několikrát zdůraznil, především té úspěšné, i když prostor pro kritické materiály se také našel. Velkou kritiku si oba majitelé vyslechli v roce 1997 za to, že jako dva z nejbohatších lidí českého showbyznysu požádali ministerstvo kultury o grant na jeho vydávání. Nebylo to však nic platné, v roce 2000 časopis stejně přestal vycházet.

Promenoval se v trenýrkách
Když nedávno obletěla média fotografie Karla Gotta v teplákové soupravě, mnoho lidí se nad ní pohoršovalo, že Mistr je přece elegán a gentleman každým coulem a tohle se k němu nehodí. Faktem ale je, že si dokázal udělat legraci i sám ze sebe a nebál se vystoupit v televizi třeba ve spodním prádle. V říjnu roku 1997 se objevil v karlovarském Grandhotelu Pupp na soutěži Miss desetiletí, kde se spolu s dalšími osobnostmi za asistence dívek umístivších se v minulých ročnících s královskou korunou snažil zaujmout při promenádě v trenýrkách, což byla nejúspěšnější disciplína večera. Jeho snaha v doprovodu Miss ČSSR l989 Ivany Christové však nakonec vyšla naprázdno, protože porota složená z prvních a druhých vicemiss minulých let vyhlásila za absolutní vítězku Lucii Bílou.

Inspiroval ho princ a indiáni
Kdysi zpěvák v jednom rozhovoru prohlásil, že nejdůležitější literární postavou v jeho životě byl Malý princ. "Autor si knihu sám ilustroval a to mě později velice inspirovalo pro mou vlastní malbu," přiznal. "Nesmím ale přehlédnout ani klasické mayovky, verneovky jako Dvacet tisíc mil pod mořem nebo Kapitán Nemo, u kterého se zrodil můj velký koníček: mapy a glóby. Miloval jsem také pohádky bratří Grimmů, poněkud chmurnou Andersenovu Sněhovou královnu a Malou mořskou vílu, ale i krásné a chytré Čapkovo Devatero pohádek či nezapomenutelnou Princeznu se zlatou hvězdou," vyjmenoval Gott své oblíbené příběhy.

Častý cíl lupičů
Pokud jde o vloupání, byl Karel Gott legendární postavou. "U jeho vily na Bertramce v Praze jsme byli vlastně pořád," zavzpomínal v roce 1999 na 80. léta jeden bývalý policista z Prahy. Milující fanynky mu věšely na dveře u zahrady třeba i uvařené jídlo. Nepočítaně bylo těch, kdo přijeli do Prahy jen proto, aby ho viděli. "Jednou jsme zadrželi muže z Havířova, který se spletl a vnikl do ložnice vedlejšího domu, kde ho načapal majitel. Ze zahrady jsme vyváděli různé slečny, které si na Mistra chtěly sáhnout." Byly i vážnější případy, kdy se do Gottovy vily pokoušeli dostat různí pobertové. Od roku 1985 k tomu došlo asi pětkrát. Jednou to byly děti, které probraly jeho sbírku desek a vzaly různé upomínkové předměty. Jindy lumpové, kteří ukradli zpěvákovy obrazy a umělecká díla jeho přátel. Při dalším vniknutí zmizely i cennosti a šperky. O krádež se také pokusila osoba, která ho dobře znala. Policie případ pokaždé vyřešila, obrazy se vrátily majiteli a jednou se dokonce podařilo chytit zloděje přímo při činu.