Juraj Jakubisko: Soudní spory nemám já, ale chudák producent

Ani po osmdesátce nebrzdí. Klasik československého filmu Juraj Jakubisko (80) pracuje na pokračování své slavné pohádky Perinbaba a myslí si na dva další velkofilmové projekty. Má do práce chuť, možná i proto, že v 70. letech točit nesměl.

První klapka Perinbaby 2 padla 18. února 2017. Co jste zatím natočili?
Skoro polovinu filmu. A nedávno jsme dotočili v ateliéru v Praze všechny interiérové scény. Teď máme léto, které je na realizaci náročné. Po zimě jsme měli přestávku kvůli slovenskému filmovému fondu. Ten nám sice přidělil peníze, ale když je měli poslat, začali si vymýšlet všechno možné. Bohužel to není problém fondu jen na Slovensku. Ve výsledku je to tak, že čím víc peněz chlapci z fondu na jimi vybraný film přidělí, tím míň diváků na něj přijde. Což nikdo neřeší... Co řeknete na dílko, které dostane dotaci přes milion eur a do kin na něj přijde 1060 diváků? Copak jde, aby se fondy donekonečna vymlouvaly, že jimi dotované filmy nemají návštěvnost, protože jsou umělecké a diváci hloupí? Asi zapomínají, že dotace, které přidělují, pocházejí z daní těch »hloupých« diváků!

Doporučoval byste jistou strategii?
Fondy musejí podporovat i divácky úspěšné filmy. Můžou jistě dotovat i artové snímky nebo debuty, ale nesmí to být jediné měřítko. Film je masové umění, musí rozplakat, rozesmát, oslovit... Dělat ho pro pár lidí nemá význam; to jim můžu v knihovně vyprávět historku, všichni se zasmějí a nebude to stát tolik peněz.

Ano, vaším krédem je »film bez diváků je mrtvý film«. Jaké bylo, když jste v začátcích natočil čtyři uznávané filmy a najednou je režim zakázal?
Ty filmy diváky měly, ale v zahraničí! Zakázané byly jen u nás. Politický ideolog přes kulturu Vasil Biľak chtěl použít můj snímek Zbehovia a pútnici v politickém procesu se mnou jako předmět doličný, aby potvrdil, že jsem antisocialistický živel, ale nemohl v Československu sehnat jedinou kopii. Musel někoho poslat do Itálie, aby ji koupil tam. Zbehy po celém světě distribuovala společnost Columbia Pictures, Američané mi zachránili i negativ.

Cítil jste satisfakci, když jste i s filmy v komunistickém trezoru natočil Perinbabu, na kterou přišlo oněch dva a půl milionu diváků?
Mě zachránili Němci. Měl jsem natáčet ságu Tisícročná včela; to byla kniha, o níž se říkalo, že se nedá zfilmovat, protože v ní byla spousta postav několika generací. Já ji přepsal do scénáře a začal podle něj točit. Když se soudruzi dozvěděli, že Jakubisko točí, a viděli denní práce, výrobu zastavili s tím, že na ni nejsou peníze. Pak se ale objevili producenti z Německa, kteří na Slovensku chtěli natáčet pohádky bratří Grimmů. A že prý slyšeli, že Jakubisko nic netočí, tak jestli li by nějakou mohl udělat on. Řekli jim; máte štěstí, on měl točit velkofilm, ale zastavili jsme mu ho, je volný. Němci zbystřili, nechali si denní práce Tisícročné včely ukázat a řekli - nechte ho točit, my to zaplatíme. A protože komunisté potřebovali peníze, najednou jsem byl ten nejsvobodnější tvůrce a mohl si dovolit cokoli. Pak jsem pro Němce z vděčnosti udělal Perinbabu a další pohádku Pehavý Max a strašidlá. To bylo moje nejhezčí období.

Po natáčení velkofilmu Bathory jste čelil žalobám ohledně peněz a další jsou ve vzduchu s Perinbabou 2. Máte nepřátele?
Soudní spory nemám já, ale chudák producent, který film vyrobil a zafinancoval. Nejúspěšnější film roku v Čechách a nejúspěšnější film v historii Slovenska, tedy Bathory, je »spravedlivě« trestán za svůj úspěch u diváků. Ale o tom musíte dělat rozhovor s producentem, já jsem tvůrce. Svoboda je krásná věc, ovšem mnohdy si ji lidé vykládají po svém. Když jsem byl mladý, říkal jsem, že pravda je to, co chci. Tak to sice není, ale mnozí dělají, jako by tomu tak bylo. Při natáčení Bathory jsem se naučil, jak fungovalo feudální právo. Když jste lhal, podle velikosti lži vám uřízli špičku jazyka, třetinu, půlku nebo vám ho vytrhli i s kořeny a vykrvácel jste. Když jste kradl, vzali vám prst, dva, tři, půl ruky i obě ruce. A když došlo k soudu, byl nezvratný. Stávalo se, že někdo někoho zažaloval, že mu ukradl nejlepší koně. U soudu se ukázalo, že šlo o lež, a trest, který měl padnout na obžalovaného, dostal žalobce. Dnes může žalovat, kdo chce, koho chce a za co chce. Když to nevyjde, tiše se stáhne, nic se mu nestane! Kdyby platilo feudální právo, to by chodilo po Čechách i Slovensku lidí bez jazyků, rukou a nohou! Lež tu není trestaná. Jen se natahuje tak dlouho, až už nikdo nemá sílu pídit se po pravdě. Dnes nejde o člověka a podstatu, o morálku a etiku problému.

Celý rozhovor s Jurajem Jakubiskem najde v aktuálním čísle časopisu SEDMIČKA!