Jak se Marek Vašut udržuje ve formě a proč se nestal malířem?

Před kamerou stál poprvé v pěti letech, a zatímco tehdy byl plný elánu a snů, dnes už má priority nastavené jinak. Leccos si vyzkoušel, hrál s herci, o kterých se mnoha jeho kolegům ani nesnilo, a hlavně, jak sám říká, zpohodlněl. Marek Vašut oslavil loni v květnu šedesáté narozeniny a prozradil, jak se teď udržuje ve formě a proč se nestal malířem. 

Svůj první film jste natočil před pětapadesáti lety. Vzpomenete si ještě na jeho natáčení? 
Ano, bylo to v roce 1965. Byl samozřejmě ještě černobílý a hrál v něm Oldřich Nový. Kdybyste chtěla být vtipná a zeptat se, jestli už byl zvukový, odpovídám, že byl. (smích) Že jsem hrál s Oldřichem Novým, jsem si uvědomil asi až čtyřicet let poté, kdy jsem se na to díval už jako na film pro pamětníky. Najednou zírám: Proboha, to je Oldřich Nový. Jako kluka mě to samozřejmě vůbec nenapadlo. Znal jsem tam tehdy Hlinomaze, protože jsem ho měl rád z filmu Limonádový Joe. Na filmy s Oldřichem Novým jsem se tehdy nedíval. Dnes jsem rád, že mám tu čest a privilegium říkat, že jsem s ním hrál. Bohužel jsem tam s ním neměl žádnou scénu. S kým jsem ale scénu měl, byl Vladimír Menšík, který mi tam hrál tatínka, a lituju, že jsem se s ním poté už nikdy před kamerou nesetkal.

Pokud se nemýlím, vystudoval jste DAMU...
Ano, to je pravda. Na konzervatoř jsem nešel, protože mě mezitím chytla ještě další věc, a to výtvarné umění. Můj dědeček, na kterého moc hezky vzpomínám, byl animátor kresleného filmu. Každý určitě zná Večerníčka, toho animoval můj dědeček. Po něm jsem relativně dobře kreslil a bavilo mě to, takže jsem koketoval s tím, že půjdu na výtvarnou školu. Ale můj tatínek mi tehdy správně řekl: "Chlapče, ty nemáš sitzfleisch. Výdrž u práce. Kreslíš dobře, ale chytne tě to jednou za měsíc. Malíř potřebuje být skutečně pracovitý, aby se tím uživil. Jedno latinské přísloví říká: Nulla dies sine linea. Znamená to - ani jeden den bez čárky. Spousta spisovatelů se jím řídí, dennodenně píší penzum a správný malíř denně maluje. Ale ty skončíš jako nástěnkář v ČKD." (smích) Byl to jeden z mála případů, kdy jsem tatínka poslechl a šel na gymnázium s tím, že budu mít dost času, abych si to rozmyslel, a nakonec zvítězilo herectví. Ale jak s oblibou říkám, byla to volba hlavou, nikoli srdcem. Nicméně mělo to svoje plus, exaktní předměty jsou bohužel moje slabá stránka.

Vy jste studoval angličtinu a herectví i v New Yorku!
No, studoval... Chtěl jsem jet klasicky na vandr, ale na vandr se má jezdit nejpozději po vysoké škole, tak zaplaťpánbůh jsem se dočkal změny poměrů a jel na vandr ve třiceti. Ale v tu dobu už jsem byl profesionál, už jsem se honosil hrdým titulem sólista činohry Národního divadla. Vzal jsem si neplacenou dovolenou a jel. Lidé se mě často ptají, proč jsem tam nezůstal a nezkusil to tam. Je to jednoduché - protože jsem lenoch. Mně už se nechtělo začínat od nuly.

Nakonec jste si ale stejně zahrál i s Tomem Cruisem, zůstávat jste tam tedy nemusel...
Hrál je možná silné slovo, jen jsem Tomíkovi přihrával. (smích)

Když dostanete filmovou nabídku, co je pro vás tím hlavním impulzem, abyste to vzal?Když je člověk mladší, rád bere všechno, protože se chce seznámit se vším, ale dneska je pro mě třeba důležité, že natáčení nebude měsíc probíhat v džungli. (smích) Vzpomínám si na jednoho ze starších kolegů, nebudu ho jmenovat, který byl tak v mých letech a říkal: "Já si otevřu scénář, a jak tam vidím 'probírá se hustým lesem za hustého deště', hned to odkládám. 'Sedí v kanceláři v pohodlném křesle' - to beru." (smích)

Udržujete se ve formě i sportem? Vím, že rád jezdíte na koni...
Ano, jezdím na koni a také jsem každou zimu na horách na lyžích. To jsou sporty, které mi zůstaly. A už třetím rokem se zase chodím trápit do posilovny. V tomhle věku už člověk ze sebe kulturistu neudělá, ale té dekompozici těla může alespoň trošku házet klacky pod nohy. Stárnutí se dá zpomalit.