Ilona Csáková: Společný čas s rodinou není samozřejmost

Zpěvačka Ilona Csáková (55) prožívá pracovní období naplno, právě vydala videoklip k písni, kterou nazpívaly společně s Helenou Vondráčkovou (78), vystupuje na plesech a chystá se na natáčení dalšího klipu na Sicílii. V rozhovoru pro SEDMIČKU přiznala, že největší hodnotu pro ni dnes představuje domov a rodina. Promluvila nejen o hudebních plánech a cestování, ale i o dospívajících synech, životě v Brně a o tom, proč je pro ni návrat z pódia zpět do běžného rodinného života tím největším zdrojem rovnováhy i radosti.

Před pár dny vyšel vychází videoklip k písni Proč mě nikdo nemá rád. Vy jste píseň nazpívala s Helenou Vondráčkovou a videoklip jste natáčely v Litomyšli. Proč zrovna tam?

Helena píseň Proč mě nikdo nemá rád zpívala už v roce 1969, později jsem ji měla ve svém repertoáru i já a nakonec jsme se rozhodly nazpívat ji společně. A proč Litomyšl? Především proto, že je tam naprosto úžasný prostor. Je to místo, kde se člověk cítí dobře už jen tím, že tam je, má skvělou atmosféru a zvláštní kouzlo. Obrovský podíl na výsledku má i produkční tým Patrika Jandejska, který všechno perfektně zorganizoval, a samozřejmě režisér a scenárista Michal Homola, se kterým jsem natáčela již klip k písni Touha. Zajistili i skvělé komparzisty, takže atmosféra během natáčení byla naprosto famózní. Bylo to plné energie a radosti. Myslím, že je to z videoklipu opravdu vidět, že jsme si natáčení všichni užili a že z něj vyzařuje radost. A já upřímně doufám, že tahle energie se přenese i na diváky, zvlášť v dnešní nelehké době. Protože co jiného si může zpěvačka přát, než aby skrze písničky předávala lidem pohodu, emoce a alespoň kousek radosti.

Jak vznikl nápad na váš společný duet?

Byla jsem na koncertě Heleny Vondráčkové a pro mě to byl obrovský zážitek a vlastně i velké překvapení, protože tu píseň měla zařazenou ve svém playlistu. Když ji uváděla, mluvila nejen o samotné skladbě, ale i o mně, a to opravdu moc hezky. Musím říct, že mě její proslov tehdy dojal. A právě v tu chvíli mi to začalo pracovat v hlavě, protože jsem si zrovna připravovala výběrové album ke svému jubileu. Napadlo mě, že bych ji mohla oslovit, jestli by si nechtěla se mnou tu píseň znovu oživit, tentokrát formou duetu. Vždyť jsme ji zpívaly obě, tak mi to přišlo symbolické. Samozřejmě jsem k tomu přistupovala s velkým respektem, ale ona nadšeně souhlasila. Pozvala jsem ji pak jako hosta na svůj jubilejní koncert 1. října, kde jsme píseň společně zazpívaly. A reakce publika byla naprosto enormní, tak silná, že jsme si řekly, že by byla škoda zůstat jen u koncertního provedení. Když už jsme tedy měly duet, nabídlo se, že ho doplníme i videoklipem. Ten jsme natočily ještě před koncem roku a symbolicky ho vydaly na Valentýna jako takové hudební spojení radosti, emocí a ženské energie.

Cestujete ráda po Česku i soukromě, nebo jsou vaše cesty spíš pracovní?

Po Česku cestuji v podstatě neustále, i když je pravda, že většinou pracovně. Díky koncertům a vystoupením projedu křížem krážem jak Čechy, tak Moravu. Ale vůbec mi to nevadí, naopak. Česko mám moc ráda. Často se navíc dopravuji sama autem, takže mám možnost vnímat ta místa ještě intenzivněji a užít si cestu po svém. A když je prostor, ráda cestuji po Česku i soukromě s rodinou. Jezdíme na výlety, nejčastěji třeba do hor, moc rádi máme Jeseníky.

Zmínila jste, že se chystáte do Itálie natáčet videoklip. Budete tam mít prostor i na odpočinek?

Ano, budu na Sicílii natáčet klip k písni Hvězdou neznámou. Natáčení je naplánované na březen. Program ale bude opravdu hodně nabitý, takže to bude spíš čistě pracovní cesta. Navíc už dnes moc nelétám, takže se na místo dopravím autem, což znamená i delší přesuny. Čeká nás tedy hodně akční režim, samotnou Sicílii si tak nejspíš víc užiji až někdy jindy, ideálně o prázdninách, kdy bude prostor si to místo vychutnat i soukromě.

Nerada létáte?

Nikdy jsem tenhle způsob přepravy neměla úplně v oblibě. Nedokážu říct přesně proč, ale necítím se při létání komfortně, takže kdykoli mám možnost volby, raději vyrážím autem, i když je to samozřejmě v mnoha ohledech limitující. Třeba cesta do Itálie je dlouhá, kolem dvou tisíc kilometrů, ale má to i své výhody. Člověk si může zastavit, kde chce, přespat, udělat si zastávku třeba v Římě a tu cestu si vlastně zpestřit o další zážitky. A přiznám se, že motivací je pro mě i italská kuchyně, kterou mám opravdu ráda. Takže i samotná cesta se pak stává příjemnou součástí celého výletu.

Vedle toho, že jste úspěšná zpěvačka, jste také maminkou dvou synů, kteří jsou teď v pubertě. Jak tohle období zvládáte?

Co vám zbývá jiného? (smích) Ano, mám doma puberťáky a samozřejmě to s sebou nese svoje momenty. Občas jsme si s kluky prošli i nějakými třecími plochami, ale to k tomu zkrátka patří. Všichni jsme měli pubertu, já také, takže se snažím k tomu přistupovat s nadhledem a pochopením. Snažím se jejich výkyvy, jak se říká, korigovat rozumně, ale vždycky na obou stranách. Nejen směrem k nim, ale i sama k sobě, abych reagovala klidně, s respektem a s určitou dávkou trpělivosti.

Už dlouho žijete v Brně. Jste tam spokojená? Nechybí vám někdy Praha?

Jsem tam spokojená, protože právě v Brně mám to nejvíc, co jsem si kdy mohla přát, svoji rodinu. A to je pro mě naprosto zásadní. Po Praze mi vlastně smutno není. Samozřejmě je to krásné město a pracovně tam jezdím velmi často, takže s ní zůstávám v kontaktu. Ale kluci mají v Brně své zázemí, kamarády, sportovní aktivity a celý svůj svět. Já sama nevím, kam je život jednou zavane, ale v tuhle chvíli jsme doma v Brně a je nám tam dobře. Před lety jsem se zamilovala a šla za svým štěstím. Můj manžel je z Brna a já za ním šla dobrovolně a ráda. Jednu kapitolu jsem tím uzavřela a druhou otevřela. Stěhovala jsem se za ním v pokročilém stadiu těhotenství a po narození dětí jsem hodně věcí přehodnotila, ubrala plyn a dnes jsem ze všeho nejradši, že jsme založili mou vysněnou rodinu.

Na co se vždy těšíte?

Těším se na nové zážitky, ať už pracovní, nebo rodinné. Kluci jsou v pubertě, takže si o to víc uvědomuji, že společný čas není samozřejmost, a snažím se ho opravdu užívat, dokud jsme ještě takhle pohromadě. Po práci se vždycky velmi ráda vracím domů. Zavřu dveře, vidím rodinu, čeká mě běžný domácí život, prádlo, vaření, starosti kolem domácnosti, ale pro mě je to vlastně forma relaxu. Je to návrat do normálu po tom pracovním tempu. A to bývá někdy opravdu náročné - vysílání, plesy, koncerty, cestování. O to víc si pak uvědomuji, že návrat domů je to nejvíc.