Halina Pawlowská: Psaní je můj největší přítel
Česká spisovatelka, scenáristka, publicistka, vydavatelka a příležitostná herečka Halina Pawlowská příští rok oslaví sedmdesáté narozeniny, na důchod se ale nechystá. Právě jí vyšla nová kniha, celkem jich vydala už přes čtyřicet. Na svém kontě má ale více úspěchů.
Právě jste vydala novou knihu povídek s názvem ... a přeskočila jiskra, ve které jste se pustila do své rodiny. Prozraďte mi, co si myslíte, že na této knize zaujme čtenáře nejvíc?
Doufám, že je zaujme optimismem a humorem. Má knížka je souborem povídek a věřím, že každá z nich má docela dobrou pointu.
Své knihy píšete s humorem a neuvěřitelnou lehkostí, musela jste se to naučit, byla to cesta, nebo jste se s tímto darem narodila?
Upřímně řečeno, nevím, kde se vzal názor, protože nejste první, kdo ho vyslovil, že píšu s lehkostí. Já bych totiž řekla, že píšu dost těžce, ale že je báječné, že se mé texty lehce čtou. Píšu od svých dvanácti let a chodila jsem nejdřív do literárního kroužku a pak na scenáristiku. A FAMU mi určitě také pomohla. Mě psát moc baví. Psaní je můj největší přítel.
Napsala jste více než čtyřicet knih. Která z nich je pro vás taková ta srdcovka?
Všechny, protože každou píšu s absolutní emocí. Určitě bych z nich jmenovala Díky za každé nové ráno, protože se dotýká právě Ukrajiny, Ukrajinců a jejich cítění. Pak mám ráda knihu Pravda o mém muži, která je podle mě trochu nedoceněná. Napsala jsem ji rok poté, co umřel. Lidé si často myslí, že všechno, o čem píšu, se stalo. Vnímají ji jako deníkový záznam, kterým jsem se potřebovala vypsat ze své zkušenosti. I když vychází z mých autentických pocitů, není to tak.
Kde tedy berete inspiraci k psaní? Čerpáte ze života, nebo je to i fantazie?
Čerpám pochopitelně ze života, analyzuji názory a vymýšlím si. Je to kompilace všeho.
Teď jste dopsala knihu. Dáte si pauzu, či už se rodí nápad na další dílo?
Píšu knihu novou a píšu ji s velikým zanícením.
Udělala byste v životě něco jinak, kdyby to šlo vrátit?
Ještě nebilancuji. Takhle nepřemýšlím a vlastně se mi takhle přemýšlet ani nechce. No, možná bych si k domu pořídila bazén. A možná bych jednou nepospíchala na jedno rande.
