Bára Basiková: Z mé profese se stala rutina
Zpěvačka, herečka a autorka. Tři role, které Bára Basiková (61) bravurně zvládá a propojuje ve svém umění. Svým hlasem zasáhla srdce mnoha posluchačů. Odzpívala tisíce koncertů a natočila téměř 100 alb. Není divu, že se stala ikonou české hudby. Dnes vypráví nejen o hudební kariéře, ale také o svém štěstí, kterým jsou její tři děti, ty považuje za svůj největší životní úspěch.
Co vás pracovně letos čeká? Na jaká vystoupení se nejvíce těšíte?
Vedle desítek běžných koncertů a vystoupení se moc těším na koncert k otevření divadla Spirála na pražském Výstavišti a také na velký koncert v O2 areně, věnovaný letošnímu jubileu - 30 let od premiéry rockové opery Jesus Christ Superstar. V O2 areně zpívám často jako host v rámci různých společných koncertů a s kapelou Stromboli jsme tam měly nádherný koncert před deseti lety.
Býváte před vystoupením ještě někdy nervózní?
Ano, bývám, ale už jen tehdy, když mám premiéru nebo když sedí v publiku někdo významný a pro mě důležitý. Jinak už trému nemám, z mé profese se stala rutina. To ovšem neznamená, že necítím závazek a zodpovědnost vůči divákům.
Vypadáte velmi mladistvě, jak o sebe pečujete?
Děkuji, ale celkem nijak to neřeším, mám dobré geny po mamince, která byla celý život velmi štíhlá, pohybu mám hodně na jevišti a se synem, jíst se snažím zdravě, lehce a ne na noc. Dieta je nesmysl, to zdravý rozum je lepší volba. Jíst tak akorát. Párkrát do roka navštěvuju studio Pretty Woman v Praze na Smíchově, kde se dá zpevnit tělo pomocí metody bailine nebo lymfodrenážních masáží.
Vaše dcera Anička se vdala, pomáhala jste jí s přípravami na svatbu?
Vůbec ne, protože si s partnerem přáli vymýšlet a zařizovat všechno sami a absolutně podle svých přání a představ. A povedlo se jim to, svatba byla překrásná. Bylo to pro mě nádherné, dechberoucí a dojemné. Moc jim to oběma slušelo a vyzařovala z nich veliká láska a radost.
Vy sama jste se vdala třikrát, umíte si představit, že to přijde počtvrté?
Ne. V žádném případě si to představit neumím.
Syna Theodora jste měla v relativně pozdním věku, člověk se vyvíjí, dělala jste rozdíly ve výchově dcer a syna? V čem vidíte největší rozdíl?
Úplně ve všem. Je rozdíl vychovávat holčičku, nebo chlapečka, mít dvojčátka, nebo jedináčka, mít dítě v devětadvaceti, anebo ho mít v šestačtyřiceti, učit se všechno za pochodu s prvním dítětem, nebo už to zvládat s nadhledem při dítěti dalším. A také je jiné být maminkou v devadesátkách a před patnácti lety, kdy se doba a společnost výrazně proměnily. Takže těch rozdílů je strašná spousta! A je to dobře, protože o to je život pestřejší. Ale jediné společné je v mé výchově to, že jsem se snažila vychovat děti šťastné, slušné a skromné.