Zdeněk Troška o svátcích rozdává peníze

Bez jeho pohádek a filmových komedií bychom si dnes Vánoce už snad ani nedokázali představit. Sám Zdeněk Troška (64) ale prosincové svátky a veselí s nimi spojené rád nemá. Vánoce by prý nejraději přeskočil. Ne vždy tomu ale tak bylo. Pro časopis SEDMIČKA se rozpovídal o svém dětství a radosti, kterou jako malý zažíval o Štědrém večeru u stromečku.

Co pro vás znamenají Vánoce?
Asi vás zklamu, ale nemám Vánoce rád. A zimu už vůbec ne. Jsem vyloženě letní typ. Uplakaný podzim a nekonečnou zimu bych nejraději prospal jako medvěd. Proto jsem se usnesl, že v příštím životě budu vlaštovkou. Začátkem podzimu odletím někam daleko na jih a vrátím se po Velikonocích. Velmi dobře si dovedu představit Vánoce ve stínu palem na pobřeží azurového moře. Vzal bych si s sebou sto knih a indulonu na opalování, fertig.

Žádná světýlka, vánoční ozdoby nebo adventní věnce u vás doma tedy nenajdeme?
Žádná světýlka nerozsvěcuju. Dokonce jsem ve svém pražském bytečku nikdy neměl stromeček. Jednak by se tam ani nevešel a pak - stačil jeden doma v Hošticích.

Stromeček jste měli živý, nebo stačil umělý?
Dlouho jsme měli živý, střídali jsme smrčky a jedličky, které tatínek tajně uřízl v lese za zahradou. Teď v poslední době máme umělý. Kvůli mně by určitě být nemusel, ale máme doma dvojčátka, Adélku a Matějíčka, a těm ho pro radost musíme přistrojit.

Jako dítě jste měl Vánoce rád? Jak jste je slavil jako malý?
Jako všechny děti, miloval jsem je. Nedočkavé těšení se na dárky pod stromečkem a úzkostlivá starost, jestli Ježíšek na nic nezapomněl. Čím víc knížek jsem pod stromečkem objevil, tím jsem byl šťastnější. A pak pastelky, barvičky, čtvrtky, náčrtníky, omalovánky. Když jsem toto všechno pak vyjmenoval návštěvám a babička dodala: "Ještě něco ti Ježíšek přinesl," odpověděl jsem: "Jo, ňáký hadry."

Vzpomenete si na nejkrásnější dárek nebo největší překvapení, které jste pod stromkem objevil?
Asi v šesté třídě jsme s bratrem dostali nafukovací matrace. Tehdy vzácnost a my se půl roku těšili na léto, jak na nich budeme sjíždět Volyňku. V osmé třídě jsem dostal své první super rifle z Tuzexu za 35 bonů a v deváté pak osmičkovou kameru Admiru. Vrchol štěstí.

Dostáváte rád dárky i dnes?
Ne, jsem člověk, který nerad dostává dárky. Jako dítě to bylo něco jiného, teď mám pocit, že mě každý dárek zavazuje k odplatě. Proto všem říkám: Nic mi nedávejte, nic nenoste, jen přijďte s úsměvem a dobrou náladou a tím mi uděláte největší radost.

Jak dnes nakupujete pro své blízké - s předstihem, nebo to necháváte na poslední chvíli?
Neumím v létě koupenou věc schovávat na Vánoce. Prostě ji hned daruju, protože vím, že bych ji pak už nenašel. Našim malým capartům koupím hračky a dospělým vedle malých pozorností daruju peníze, ať si koupí, co potřebují. Vymýšlení dárků je pro mě děsivé.

Celý rozhovor se Zdeňkem Troškou najdete v novém dvojčísle časopisu SEDMIČKA!