Ladislav Pešek: oženil se se šílenou fanynkou

Patřil k nejvýznamnějším hereckým veličinám naší historie. Hercem byl prakticky od okamžiku svého početí, protože rodinné geny snad ani nic jiného nedovolovaly. Téměř celý život byl věrný jediné divadelní scéně, na které exceloval v bezpočtu výjimečných rolí. Objevil se také v několika desítkách filmů, z nichž některé patří do zlatého fondu naší kinematografie. Jméno Ladislava Peška (†79) zkrátka patří neodmyslitelně k českému dramatickému umění.

Málokdo z našich hereckých hvězd pocházel z takového uměleckého rodu jako Ladislav Pešek. Umělecká tradice jeho předků sahá dokonce až do 18. století k bratrům Karlovi a Václavovi Thámovým, kteří měli mimo jiné velkou zásluhu na vzniku divadla Bouda v roce 1786, vůbec prvního ryze českého divadla na našem území. Od té doby se v rodině dědilo herecké povolání, herci byli i oba rodiče Ladislava Peška. Ten se narodil jako Ladislav Pech 4. října 1906 v Brně, kde i dost dlouho žil.

"Narodil jsem se v divadle a poprvé jsem dokonce hrál divadlo, když mi byly tři měsíce," vzpomínal Pešek. Přesto - nebo možná právě proto - že se odmalička neustále pohyboval v divadelním prostředí, nebavilo ho a původně vůbec neuvažoval o tom, že by se také stal hercem. Jenže geny ho nakonec stejně dohnaly. Vystudoval konzervatoř, v roce 1927 nastoupil do brněnského Zemského divadla, a stal se tak kolegou svých rodičů. Aby se nepletli s tatínkem, nechal si Ladislav změnit příjmení Pech na Pešek, což bylo rodné jméno maminky. V Zemském divadle zůstal tři roky, pak si ho všiml tehdejší šéf činohry Národního divadla v Praze Karel Hugo Hilar, rozpoznal v třiadvacetiletém Peškovi něco mimořádného a nabídl mu angažmá. Zlatá kaplička se herci stala druhým domovem, opustil ji až v roce 1976, kdy odešel na zasloužený odpočinek. Zůstal zde tedy neskutečných sedmačtyřicet let a během nich exceloval ve více než třech stovkách rolí.

Pro herectví se narodil

Je pochopitelné, že herec s takovým talentem nemohl ujít pozornosti filmových tvůrců. Na divadelním jevišti Ladislav Pešek většinou zářil ve velkých dramatických a tragických rolích, před filmovou kamerou se ale změnil v rozpustilého uličníka a komedianta. Drtivá většina jeho filmových rolí byla komediálních, řeč je o třicátých a čtyřicátých letech minulého století a dlužno dodat, že byla jedna lepší než druhá. Úplně poprvé se před kamerou objevil roku 1931 v poměrně slaboduché hudební komedii Miláček pluku, v dalších deseti letech si zahrál ve třiceti filmech. Jednou z nejčastějších rolí, kterou v nich Ladislav Pešek filmovým divákům předváděl, byli různí studenti a školní rošťáci. Nejslavnější je jeho Áda Čuřil ze snímku Škola základ života a Vojta Kulík v komedii Cesta do hlubin študákovy duše.

V dalším filmu Martina Friče Těžký život dobrodruha potom Pešek ztvárnil jednu z mála vysloveně hlavních rolí svého života. Zahrál si i v populárních pohádkách Obušku, z pytle ven a Hrátky s čertem nebo v legendární komedii Adéla ještě nevečeřela. Hrál také v mnoha seriálech a inscenacích, jmenujme například seriály Nejmladší z rodu Hamrů, Sanitka nebo Nemocnice na kraji města. Ladislav Pešek v českém divadle i filmu zkrátka zářil a bavil a bez něj by rozhodně byla česká kultura velice ochuzena.

Soukromí přísně tajné

Lála, jak se Peškovi celý život přezdívalo, měl velmi bohatý a mnohdy i tragický životní osud, bohužel je třeba dodat, že o něm vlastně není moc známo. Ladislav Pešek si totiž soukromí pečlivě hlídal. "Pan Pešek byl velmi veselý člověk, ale měl smutnou duši, protože soukromý život neměl příliš lehký," řekla o něm garderobiérka Jiřina Drábková.

Jednou z nejdůležitějších žen v jeho životě byla herečka Jiřina Štěpničková, neuvěřitelně potom zní, že souhlasil s formálním sňatkem s jednou svou šílenou fanynkou, dívkou z bohaté židovské rodiny, která mu vyhrožovala, že se jinak zabije. Svého činu později velice litoval, odmítl se s ní ale dát během okupace rozvést, protože to by automaticky znamenalo její odjezd do koncentráku. Po válce se nakonec rozhoupal, rozvedl se a podle vzpomínek kolegů se žen rozhodně nestranil - střídal je jako ponožky.

Nakonec přece jenom našel svou životní lásku a z jeho druhého manželství se narodila dcera Zuzana. V posledních letech života Ladislava Peška pronásledovaly nemoci.
Projevila se navíc opět jeho tajnosnubná povaha, většina kolegů nevěděla, kde bydlí a jak se má. Naposledy vydechl v neděli 13. července 1986 ve věku nedožitých osmdesáti let. Místem jeho posledního odpočinku je pražský vyšehradský hradský hřbitov.

Ladislava Peška si můžete připomenout už dnes v pohádce Obušku, z pytle ven! z roku 1955, kterou vysílá televize Barrandov ve 20:15.