Za hudbu k Bony a klid jsem dostal 12 tisíc, říká Ondřej Soukup

Když se v roce 1987 objevil v kinech film Bony a klid, byl z toho docela poprask. Dnes se můžeme celému humbuku kolem tohle snímku spíš zasmát, stejně jako špatně padnoucím plísňáčům a příšerným účesům té doby. Ve své době byl ale příběh kluka z vesnice, který se v Praze dostane do spárů veksláků, inovativní, originální a také pořádně akční. Jednou z důležitých složek snímku je i hudba, která v tomto případě znamená polovinu úspěchu.

Hudební stránku věci měl na svědomí v té době pětatřicetiletý hudební skladatel Ondřej Soukup. "Pro film se podařilo získat jakýmsi zázrakem za jednu libru dvě slavné písně od britské skupiny Frankie goes to Hollywood, Relax a Power Of Love," vzpomíná Soukup na neuvěřitelnou cenu dvou slavných hitů osmdesátých let, díky kterým je Bony a klid tím čím je. Obě písně mimochodem zazní i v pokračování Bony a klid 2, které jde za čtrnáct dní do kin. Tentokrát ale stály mnohokrát víc.

Soukup vzpomíná i na to, jaké to bylo skládat ostatní hudbu tak, aby vedle slavných hitů nepůsobila spíš směšně. "Mým úkolem bylo napsat další písně, které by mohly hrát vedle těchto světových hitů. "Krásný" úkol. S našimi interprety a jejich někdy lepší, někdy horší angličtinou, jsem mohl nahrát písně do druhého plánu, jako hudba z rádia, v baru atd.. Bylo mi ale jasné, že na písně hrající klipovým způsobem ve filmu - to znamená naplno jen hudba, bez ruchů - potřebuji rodilé mluvčí, hodně dobře zpívající," vzpomíná na tehdejší problémy hudební skladatel.

Aby našel co potřebuje, musel se nakonec vydat do zahraničí. "V tehdejším Československu samozřejmě nikdo takový nebyl k sehnání a tak jsem poprosil svého kamaráda Borka Severu, žijícího v Západním Německu, jestli by mi nemohl pomoci. Borek se částečně pohyboval v hudebních kruzích a nabídl mi tři Američany z Frankfurtu - černou Silvii Brown, ještě černějšího Charlese Shaw a bílou Dianu Green. Barrandov jim dal každému, myslím, asi tři tisíce korun (já měl za celý film 12.000 Kčs) a oni přijeli, asi trochu ze zvědavosti, za Železnou oponu," vypráví Ondřej Soukup. Dnes už víme, že si určitě vybral dobře. Bez hudby by totiž Bony a klid rozhodně nebyl takovým kultem. Podaří se to samé i pokračování Bony a klid 2?