Maminka Ondřeje Havelky slaví devadesátiny. Pamatujete na průvodkyni Kouzelnou školkou?

Na sedm desítek rolí ztvárnila v letech 1960 až 1991 v Národním divadle v Praze Libuše Havelková. V televizi a filmu jich bylo 120. Počet studentů, které vychovala během své téměř půlstoleté pedagogické činnosti na DAMU a Konzervatoři, by se dal počítat na stovky. Oblíbená herečka, populární především postavami laskavých maminek či babiček, která byla i průvodkyní televizním pořadem Kouzelná školka, oslaví dnes, 11. května, devadesátiny.

"Divadlo nebylo mým koníčkem od malička. Když jsem dospívala, toužila jsem zpívat, což maminka vždycky komentovala, abych nepředstírala, že mám hlas. Když jsem ale objevila verše a Shakespeara, ráda jsem je četla - a tak mě napadlo, že bych to zkusila na dramatickém oddělení pražské Konzervatoře. Uspěla jsem až napodruhé," řekla jubilantka.

Studia jí přerušilo uzavření vysokých škol za protektorátu, kdy byla nasazena do Německa na práci. "Po návratu jsem pokračovala ve studiích i na Divadelní fakultě Akademie múzických umění," dodala Havelková, která byla jednou ze zakladatelek školního divadla Disk. Po absolutoriu v roce 1948 hrála v divadle Alhambra a pak s celým ročníkem absolventů odešla do Ostravy. V letech 1951 až 1959 byla členkou Divadla E. F. Buriana. Pak přišel rok 1960, kdy na jedenatřicet let zakotvila na české první scéně. "Vítězslav Vejražka často chodil do Burianova Déčka na představení, protože jsem slýchávala z hlediště jeho hurónský smích; a zřejmě na mě upozornil. Pak začala jednání, abych tam nejprve hostovala - to se muselo. V mém případě šlo například o role v Našich furiantech, Maryše, Revizorovi či Strakonickém dudákovi, než jsem se stala řádnou členkou," vysvětlila Havelková. Nejlépe si prý rozuměla s Jaromírem Pleskotem a Radovanem Lukavským, ale i s Ladislavem Peškem, Janem Pivcem, Karlem Högrem, Danou Medřickou a Vlastou Fabianovou.

Od roku 1952 vyučovala externě na Divadelní fakultě AMU jevištní řeč a mluvený projev, v roce 1959 se stala odbornou asistentkou a od roku 1975 působila jako docentka a proděkanka AMU. Často se uplatňovala i v rozhlase, na televizní obrazovce a ve filmu.

Na jevišti má na kontě například Kláskovou ve Strakonickém dudákovi, Luisu ve hře Arthura Millera Po pádu, Ginu Ekdalovou v Ibsenově Divoké kachně, Dorinu v Tartuffovi. Byla paní de Rosemonde v Hamptonových Nebezpečných vztazích i Brejškovou v Šotolových Pěších ptácích. Svůj nezaměnitelný hlas uplatnila i jako vypravěčka v baletu Broučci, který měl premiéru v roce 1992. Nevyhnula se jí ani titulní role v Babičce Boženy Němcové, kterou začátkem 90. let alternovala tři sezony v Mostě a zopakovala v mnohem citovější Pavlíčkově dramatizaci na jevišti dnešního Divadla v Dlouhé.

"Asi nejvíce mi šlo o to, abych byla ve svých rolích pravdivá," řekla o svém krédu. Prvním filmem, kde ztvárnila výraznější postavu, byla v roce 1956 Robinsonka. V oscarových Ostře sledovaných vlacích Jiřího Menzela se objevila jako manželka přednosty Josefa Somra. Když cpala šišky do husy, což si prý pamatovala z dětství, radila panickému elévovi Miloši Hrmovi v podání Václava Neckáře v jeho intimních problémech. "Už nevím, co jsem mu tehdy řekla, ale byla jsem na něj určitě hodná - ačkoli nakonec málem spáchal sebevraždu," dodala. Jejími filmovými manželi byli i Václav Lohniský, Vlastimil Brodský, Josef Kemr, Jiří Sovák, Ilja Prachař a Josef Bláha. Naposled se objevila na plátně v roce 2011 v rodinném snímku Petra Oukropce Modrý tygr.

Právě při hereckých začátcích v Ostravě se ještě jako Libuše Drboutová při práci pro rozhlas seznámila se skladatelem Svatoplukem Havelkou, za něhož se vdala. Má dceru Danielu a syna Ondřeje, známého herce, režiséra, zpěváka a frontmana svého orchestru Melody Makers.