Yvetta Blanarovičová: Showbyznys je především o disciplíně

Její jméno zná celé Česko i Slovensko, avšak o soukromí Yvetty Blanarovičové (58) se toho příliš neví. Alespoň něco o sobě ale prozradila v barrandovských INSTINKTECH Jaromíra Soukupa.

Jste žena, která je obdivována za svůj vzhled, za herecké umění, svými kolegy za to, že jste hrozně milá ženská, což tedy potvrzuji. A jedna věc je zajímavá - na vás nikdy nic nevytáhli. Jak je to možné? Jsou dvě možnosti: buď máte nějakou hru s bulvárem, že něco vědí, ale neuveřejní to, protože jim předhodíte nějakou jinou kauzu, nebo jste opravdu skoro dokonalá.
Myslím si, že když se člověk vydá na cestu showbyznysem, je to především o disciplíně. A o tom, že když si nabije čumák tím, že příliš moc mluví, pak se to může obrátit proti němu. Jsem v branži dlouho, takže jsem se naučila mluvit málo o svém soukromí, moc nežvanit, aby se mi to nevrátilo.

A ta druhá možnost je, že žijete tak, že to je nezajímavé pro bulvár. Já jsem si myslel, že žiji nezajímavě. A když mě potom morduje bulvár, říkám si, že asi nejsem úplně dokonalý. A u vás nic.
Já nemluvím, nepíšu na sociální sítě nic, co by bylo zajímavé pro bulvár. Ale myslím si, že je důležité, aby člověk žil v podstatě pohodový život a nemlel nesmysly na sociální sítě. Protože když si naběhne, ať jsou to vztahy, nebo jakékoli příběhy, kde tak trošku se ten umělec chce zviditelnit, řekněte mi, kdo by nechtěl, aby se o něm psalo, i negativní zprávy mají...

Jasně, protože lidská psychika funguje tak, že na nepříjemnosti zapomeneme, pamatujeme si jenom ty příjemnosti.
A představa, že se bude psát jenom o umělcově práci, je velmi naivní.

Vy jste se proslavila v pohádkách. Štve vás, že to s vámi zůstalo celý život?
Také jsem mohla natočit iks rolí a lidé, když umřu, by si řekli: Jo, Blanarovičová, ale nevíme, co natočila... Takže je to vlastně fajn.

Ztvárnila jste desítky rolí v divadle, seriálech, ve filmech, ale vede čertík.
Čertík, ale tak co, je lepší, když to je čertík a lidé se na mě usmívají, než kdybych hrála nějakou mrchu a lidé by udělali: Fuj, zase vy. Ale trošku jsem to rozbila seriálem, konečně jsem se převekslovala na maminu dospělé dcery a byla to dramatická role (seriál Ulice, pozn. red.), tak to bylo fajn.

My máme plus minus stejně staré syny. Tedy úplná procházka růžovým sadem to není, oni žijí trochu jinak než my. Teď se snažím oklikou zjistit něco ze soukromí. Yvetta Blanarovičová a drby, rodina...
Já jsem Matyáše moc nezviditelňovala, protože si to nepřál. Moc se mnou na premiéry nechodil, a pokud už šel a viděl novináře nebo fotografy, absolutně se vytratil.

Spíše jsem se ptal na zkušenosti nás rodičů s dospělými dětmi.
Ty jsou šílené, že? Jsou to naše plody, vyhodit, utratit je nemůžeme, protože i kdybychom je zakopali, vrátí se a normálně se dohrabou až ke dveřím a vždy máme tu lásku, geny a hlavně se poznáváme. Svému synovi vždy říkám: "Ty jsi po dědovi, kterého neznáš." Hlavně je důležité to na někoho shodit.