Lucie Borhyová: Nestačím se nudit
Žena, bez níž si spousta diváků nedokáže Televizní noviny představit, si rozhodně nemůže stěžovat na stereotyp a je stále v jednom kole. Najde si Lucie Borhyová (43) při svém nabitém programu alespoň chviličku pro sebe?
Příliš se neúčastníte společenských akcí. Nemáte je ráda?
Moc na ně nechodím. Pokud jsou to večerní akce, chodit na ně nemohu, protože jsem v práci. Jestliže se těch akcí účastním, tak většinou pracovně, než že bych chodila z osobních důvodů, protože se více věnuji dětem nebo jiné práci, takže na to není moc času.
Není to také proto, že celebrity chodí na večírky, aby oprášily svoji popularitu, kdežto vy to nemáte zapotřebí?
Nevím, jak to mají ostatní, ale já chci spíše dělat to, co cítím a na co mám náladu. Nechci se někam nutit. Jsou samozřejmě akce, na které jdu opravdu z lásky a ráda, pak jsou akce, na něž jdu pracovně, a potom mi zbývá málo času na ty, na které bych chtěla jít, ale bohužel třeba nemohu. Vím, že jsou lidé, již chodí na všechno a pořád, ale to by už ani nezbývala kapacita.
Jak snášíte ten pocit, že byste někam chtěla jít, ale nemůžete?
Už jsem se naučila ten život brát takový, jaký je. Když jsem si dříve udělala nějaký plán a on nevyšel, byla jsem zklamaná. Teď už vím, že o tom život není a člověk to musí brát tak, jak to přichází, protože kolikrát se vám zhatí plány ve vteřině. Takže si vždycky říkám, že je to zkrátka osudově dáno.
Máte ve svém životě stereotyp?
Právě že ne. Nestačím se vůbec nudit. Ani nikdy nevím, co bude. Jsem pořád v jednom kole a říkám si, že bych chtěla mít den, kdy bych se nudila a neměla co dělat.
Stíháte cvičit, pečovat o sebe?
Když jsou děti ve škole, občas najdu čas jít si zacvičit nebo zaběhat. Snažím se najít si čas pro sebe. Je důležité, aby člověk měl něco, co ho baví. Někdy si namaluji nějaký obraz, něco si přečtu, někdy je to cvičení... Pokaždé něco jiného.
Malujete obrazy?
Už léta. A baví mě to. A teď vidím na dětech, že to zdědily asi po mně, protože také krásně malují. To mě těší. Malujeme kolikrát i společně.
Malujete jen tak pro sebe? Neplánujete nějakou výstavu?
Obrazy mám vystavené doma. Miluji umění a ty obrazy, které by se mi líbily, jsou třeba strašně drahé. A než si kupovat něco, co se mi nelíbí, namalovala jsem si svoje. Jeden můj obraz se kdysi dražil. Poprosili mě, jestli bych ho nedala do charitativní dražby pro domov seniorů v Praze 8. Byl to takový tematický obraz Kruhy života a vydražil se za šestnáct tisíc korun. Vyvolávací cena byla asi pět set, tak to bylo fakt krásné a potěšilo mě to.
Dáváte obrazy přátelům k narozeninám?
Rodiče a prarodiče ode mě dostali mnoho obrazů, ale jinak ne, protože když namaluji obraz, mám k němu tak velký vztah, že ho nechci posílat dál. Takhle zůstane v rodině.
Máte ještě nějaký další koníček, o kterém se neví?
Spoustu! To bychom tu byly dlouho! (smích)