Petr Arenberger zpovídal Irenu Maříkovou. Jak je to se vzděláváním lékařů?

Lékařka Irena Maříková (48) před pár měsíci porodila syna Huberta. Na mateřskou dovolenou ale nenastoupila a za pomoci manžela a velmi dobré kamarádky pracuje dál. Její zaměstnání je důležité, a tak lze snadno pochopit, proč se tak rozhodla.

Vedle toho, že je Irena Maříková odbornou asistentkou Ústavu nukleární medicíny 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice a učí nejen živé studenty, nýbrž i umělou inteligenci, zastává také funkci ředitelky Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Divákům barrandovského pořadu S Arenbergerem nejen o medicíně vysvětlila, jak je to se vzděláváním lékařů v Česku.

"Šestiletým studiem medicíny to rozhodně nekončí, tam nabydeme teoretické znalosti a troufnu si říct, že lékař po lékařské fakultě se bojí dávkovat i paralen, když to hodně zjednoduším. Potřebuje teoretickou průpravu, potřebuje se rozhodnout, jakému oboru se bude věnovat, musí vstoupit do specializační přípravy. Tam získává teoretickou průpravu, kterou zajišťují částečně lékařské fakulty a částečně náš Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, a takzvaný výcvik, který absolvují v akreditovaných zdravotnických zařízeních, jež jsou určena pro to, aby vychovával lékaře v daném oboru. A když splní všechny povinnosti, předepsaný počet výkonů, všechny náležitosti, může složit atestační zkoušku. Stává se z něj specialista a už je schopen ve svém oboru pracovat samostatně bez
dohledu," vysvětlila Maříková.

Učí se celý život

Ani potom vzdělání lékařů nemusí končit. Mohou si udělat ještě nástavbovou atestaci, díky níž nabydou zvláštní specializovanou způsobilost v daném oboru. Tyto atestace jsou kratší, trvají třeba jen jeden rok, ale lékaři musejí opět projít státní zkouškou. Vedle toho se institut věnuje také celoživotnímu vzdělávání. To vyhledávají lékaři, kteří nejsou systémem nuceni navyšovat si kvalifikaci, ale chtějí ji prohlubovat.

"Protože medicína se v současné době vyvíjí velmi rychle. Všechny moderní inovativní metody jsou překotné. Nečeká se na to dekády, ale je to od odborného kongresu ke kongresu a někde zkrátka lékař tyto vědomosti nabýt musí - nebo měl by," řekla lékařka a přirovnala situaci k práci řemeslníků: "Vždycky si tak říkám: Kdybych já takhle léčila, jak oni opravují a vykonávají svou práci, to by bylo mrtvých. To je ten důvod, proč by se měl lékař celoživotně vzdělávat. Přece jenom my máme v rukou zdraví lidí, což je poměrně velká odpovědnost."