Yvonne Přenosilová přiznala, proč tráví čas raději v Německu

Loni s přáteli a rodinou náležitě oslavila životní jubileum. Veřejnosti ale jako kdyby se ztratila z očí. Mnozí se ptají, kde Yvonne Přenosilová (70) je, co dělá, jak se má a zda ještě zpívá. SEDMIČCE se legendární zpěvačka exkluzivně svěřila s tím, jak a kde nyní žije.

Interpretka hitů jako Roň slzy nebo Boty proti lásce se částečně stáhla do ústraní. Rozhodně nezanevřela na showbyznys, jen se snaží více odpočívat a dělat věci, které ji těší a baví. "Trávím hodně času v Mnichově, kde mám syna, a musím říct, že je mi tam dobře. Do Čech jezdím někdy na pár dní, někdy na dýl, natočím nebo odvysílám na Country rádiu svůj pořad a jedu zpět. Je tam úplně jiná nálada. Lidé k sobě mají blíž a rozhodně neřeší blbosti jako u nás, jestli na Hradě zvítězil jeden nebo druhý. Upřímně, je to jedno. Ale jedno není to, že taková věc dokáže totálně rozdělit přátele, rodinu a lidi se začali až nenávidět. To mi vadí," svěřila se Yvonne SEDMIČCE. Sama vzpomíná na revoluci v roce 1989 jako na nejkrásnější událost, jakou po návratu z emigrace prožila.

"To byla tak krásná doba, lidi k sobě měli blízko, byla to euforie, lidi si pomáhali, a to i ti, do kterých by to nikdo neřekl. To samé bylo třeba v roce 1968. Paradoxně i potom, kdy skutečně spolu ti, kteří se na sebe mohli spolehnout, mluvili, fandili si a chovali se k sobě hezky. Přitom byla totalita. Ale dnes? Závidějí si nos mezi očima, kdo má lepší bazén, auto, mobil. Proboha, kde to žijeme? Vždyť tu vládne mamon, nenávist a závist. Když to srovnám třeba s Mnichovem, tam lidi v hospodě nebo v rodinách - až na výjimky - neřeší politiku. Nehádají se kvůli tomu, nezávidí si, umějí se bavit, semknout se, povídat si. To není jen Německo, je to i jinde. Ale my tady? Řešíme nesmysly, ba přímo kraviny, a nevážíme si života a jeden druhého. To to, co mě děsí," konstatovala zpěvačka.

Babince už nejsou

Pokud je v Čechách a má čas, stále se setkává s pár přáteli z branže, ale prý už to není takové jako dříve. "Takové ty babince, které jsme dělaly, to už není. Sama nevím proč. Nějak každý řeší to svoje, lidi na sebe nemají čas a mrzí mě to, protože to bývalo úžasné. Ale nechci si jen stěžovat, nemám proč. Zdravotně se mi daří v rámci možností dobře, mám co jíst, kde bydlet, mám skvělého syna Maxmiliána, kterému je 38 let. Teď má novou přítelkyni, takže není co řešit," pochlubila se nám Yvonne. Proč se však ztratila z očí veřejnosti, když je spokojená?

"Osobně jsem si sama sobě dala uměleckou brzdu. Pokud někde zpívám, tak v rámci něčí akce, ale teď se nic nechystá a musím se přiznat, že nijak zvlášť mi to nechybí. Prostě se nikam neženu, nic nedělám za každou cenu a taky se nemusím bát, že bych třeba někde byla trapná nebo že by mě lidem bylo líto. Neříkám, že jsem s kariérou skončila, jen zkrátka nemám důvod se za každou cenu ukazovat a cpát. To jsem nikdy nedělala a dělat nebudu," svěřila se nám Přenosilová.

Ortel osudu

Yvonne prý ale v uplynulých měsících rozesmutněly odchody jejích kolegů a přátel z branže. Zvláště některých. "Vím, že smrt k životu patří, ale když to přijde nečekaně, bolí to daleko více. Samozřejmě že mě to mrzí, třeba to, že odešel úžasný Karel Štědrý, nebo úžasná Helena Štáchová skvělý herec, báječný nebo člověk, gentleman, vzdělaný a inteligentní Michal Pavlata. Nesmírně jsem si ho vážila, protože měl neskutečný dar a charisma. To on mě po návratu z emigrace jako první uváděl na jeviště. Já ho tehdy neznala, ale byl tak skvělý, slušný, vtipný, stejně jako mnohokrát pak, že jsme se potkávali v rámci různých projektů. Toho člověka je obrovská škoda," uzavřela vzpomínání zpěvačka.