Vánoce bez dcery. Bude Naďa Urbánková sama?

Je pětinásobnou zlatou slavicí, prošla si třemi manželstvími, pak přišel krach v lásce i podnikání. Prožila si hodně těžké období, o kterém se nechce bavit. Když už si Naďa Urbánková (78) myslela, že po přestěhování do Želiva prožije klidný podzim života, lékaři jí diagnostikovali rakovinu. Zpěvačka SEDMIČCE prozradila, jak na tom momentálně je, co dělá její dcera a zda se jí stále dvoří muži.

Naďo, jak se vám momentálně daří?
Báječně... Jak jinak se může dařit 78 leté zpěvačce? (smích)

A jak se vede dceři Janě v USA?
Musím to zaklepat, ale dobře. Mám z ní radost. Tak, jak jen máma může ze své dcery mít. Teď byla dokonce nominována na hollywoodskou hudební cenu Grammy. Je mezi 2000 nominovanými, už to je úspěch. Navíc umí perfektně anglicky a nikdo z rodilých Američanů ani nepozná, že není odtamtud. Mluví taky výborně německy, francouzsky, rusky a česky. Kdyby nedělala muziku, skvěle se uživí jako překladatelka. Má neskutečný talent na jazyky, asi po otci. V Los Angeles dostala zelenou kartu, což je vždy to nejtěžší, takže tam může pracovat a žít.

Proč se dcera kdysi z Lindy Nemejovské přejmenovala na Janu Fabiánovou?
Chtěla se oprostit od toho, čí je dcera, protože děti známých mých rodičů to u nás vždycky měly těžké. Já jsem jí nikdy nikam nepostrkovala, ona to ani nechtěla. A s tím jménem, to byla taková naše společná dohoda. Jana je podle táty, který se jmenoval Jan, a Fabiánová proto, že obě jsme měly rády herečku Vlastu Fabiánovou.

Vídáte se často? Budete spolu letos na Vánoce?
Koncem listopadu přiletí do Vídně. Letí i se svým přítelem, který je muzikant. Mají tam někde v klubech dva koncerty. Pak pojedou za mnou do Želiva a strávíme společně asi dva týdny. V polovině prosince se však musí vrátit zpět do USA.

Nebude vám líto, že na Vánoce nebudete spolu?
Bude mi to maličko líto, ale my si denně voláme a píšeme přes Skype. A pozor, já sama rozhodně nebudu. Odvysílám v jihlavském rádiu svůj pořad a pojedu do Humpolce za mou výbornou kamarádkou Janičkou. Ta bude mít se svou maminkou vše připravené - kapra, salát, rybí polévku, cukroví. Pořádně si to užijeme. Už se z toho stala taková naše tradice.

V Želivě bydlíte sama. Nebývá vám občas smutno?
Já nebydlím sama! Mám tu fešáka, dokonce cizince. Je výrazně mladší než já, je to pořádný kocour. (smích) Abych to uvedla na pravou míru, nejde o chlapa, ale o krásného siamského kocourka, kterého jsem zdědila po dceři, když se stěhovala do L. A. Jmenuje se Paci a je to inteligent, jen promluvit. Je to takový můj společník.

Neříkejte, že ve svém věku nemáte stále nápadníky!
To víte, že mám! Dělala jsem nějakou talk show, byli tam moc milí lidé. A když už jsem seděla v autě, přišel takový noblesní pán, sympaťák, a svěřil se mi, že mě celý život miluje, ale že nikdy nenašel odvahu mi to říct. A že si prý řekl, že teď má poslední možnost mi to sdělit. Já mu odpověděla: ‚A to mi říkáte až teď?' On se usmál a zeptal se, zda mě může alespoň políbit. Svolila jsem s pocitem, že půjde o polibek na tvář zleva, zprava. Hele, ten mi dal takovýho francouzáka, že mi málem vykousl mandle... Lidi kolem, kteří tam stáli, tam snad jsou dodnes a válí se smíchy...

Takže vás to potěšilo a ještě jste se zasmáli?
To ještě nic není! Další pán přišel na mém vystoupení v Brně a oznámil mi, že jsem byla kdysi jeho první "sexuální oběť". Trochu jsem se lekla, až jsem zčervenala. Pak jsem se dozvěděla, že když mu bylo jedenáct, kdysi jsme hráli v Brně, já jsem zpívala, on stál pod pódiem a popsal to asi takhle: "Stál jsem tam, vy jste měla ty krásné dlouhé nohy, tu kraťounkou sukýnku, prsíčka... Já jsem se tam na vás díval a najednou to na mě přišlo. Poprvé." (smích) Pak jsem se zase z legrace na jiném vystoupení ptala publika, zda je tam někdo z pánů, kdo by mě v tomhle věku ještě chtěl. Najednou se vytrčila ruka a já si říkám, že aspoň někdo. No, bylo mu dvanáct. Takže tak to mám, třeba v příštím životě.

Celý rozhovor s Naďou Urbánkovou najdete v novém čísle časopisu SEDMIČKA!