Jitka Sedláčková a Pavel Töpfer: Funkční vztah není zadarmo, je to často kompromis

Energická herečka Jitka Sedláčková (64) a restauratér Pavel Töpfer (77) jsou jedním z nejoblíbenějších párů českého showbyznysu a v oblibě jsou i na sociálních sítích. Pro SEDMIČKU se rozpovídali o jejich lásce k cestování, o tom, jak se jim daří udržet láskyplný vztah, a také nám prozradili, že v soukromí chystají velkou novinu.

Co vás teď aktuálně zaměstnává?

Jitka: Já pracuji a rehabilituji Pavla.

A v čem to spočívá?

Jitka: Že ho honím do práce, do chození, na výlety... Je po zákroku, což chápu, že není úplně fajn, ale člověk těm věcem nesmí podléhat. Jak jim podlehne, je konec. A to mě naučila Jiřina Bohdalová, která je v tomhle mým vzorem. Řekla: "Jak jednou lehnu, už nevstanu." Já jsem hodně energický člověk, a i když mě bolí záda, nevšímám si toho.

A co vás teď inspiruje?

Jitka: Inspiruje mě moje vnučka, protože na ní člověk nejvíc vidí, že všechno, co dělá špatně, se naučila od dospělých. To je bez diskuzí. Naposledy jsme zjistili, že by se neměla dívat na telefon, protože už si umí ve čtyřech letech všechno přepínat tam a zpátky a vidí věci, které by vidět neměla. Takže se zavádí nový režim. A inspirují mě také naše cesty. Naše výlety. My jsme hodně do Pavlovy operace cestovali. Velmi mě inspiruje život zejména v Itálii a přístup Italů k životu. A pak mě inspiruje můj syn a jeho život. Vedle malého dítěte a mladého syna nejde stárnout.

Co vás nejvíce baví na cestování?

Pavel: Cestování je ohromné, protože doháním, co jsem zameškal. Já jsem celý život necestoval. Oženil jsem se totiž s hospodou. Ráno v osm jsem šel do kšeftu a v jedenáct v noci se vracel. Sedmadvacet let, soboty, neděle, svátky. Takže Jitka navrhne a zajistí výlet a jdeme. A tu Itálii máme strašně rádi. Když jedeme autem, začínáme hned u první pumpy tím, že si dáváme kafe a chodíme po těch restauracích, po krámech s módou, protože tu máme oba rádi. Když se nám něco líbí, koupíme si to. Už šetřit nemusíme. Auto máme, barák máme, kuchyň kupovat nebudeme, stěnu máme, magneťák máme... (smích)

A vy už jste řemeslo úplně pověsil na hřebík?

Pavel: Ve svém věku bych si připadal docela trapně, kdybych se někde motal po place a nabízel kachny, husy a selata. Já už si jenom užívám. A jsem rád, že mám s kým si užívat, protože Jitka je moc prima holka. Jste spolu vlastně už pět let, počítám správně?

Jitka: Bude to šestý rok.

Znáte se už ale mnohem déle. Je to tak?

Pavel: Potkávali jsme se na trhu. A slovo dalo slovo, Jitka chtěla ukázat, jak se dělají roštěnky. Tak jsem šel koupit roštěnou, přišla, dali jsme si večeři, přinesla flašku, kytku, kartáček na zuby a už tam zůstala.

Jitka: Nevěřte tomu, žádný kartáček jsem si nepřinesla. Přinesla jsem kytku, ono přinést muži kytku je samo o sobě zvláštní. Přinesla jsem mu tulipány, protože je miluji. Flašku jsem přinesla, to je pravda. Ale už jsem říkala x-krát, že jsem Pavla znala jinak, než jaký opravdu je. On je navenek někdo úplně jiný, než jaký je uvnitř. Je velice křehký, sečtělý a inteligentní člověk, který nejenže zná 800 židovských vtipů, ale zároveň je velice historicky zdatný. A já miluji, když si dáváme hádanky, když někam jedeme. On toho oproti mně opravdu hodně ví. Ale ne ve všem se shodneme, to teda v žádném případě. Ale je pravda, že mě nadchl.

Pavel: Seznámit se s typem žen, jako je Jitka Sedláčková, a to se nechci vytahovat, na to nesmíte být ani moc ošklivý, ani moc blbý, ani moc chudý. (smích)

Jitka: A žít s mužem jako Pavel Töpfer, na to musíte být trpělivá, milá, veselá, obětavá, čistotná, hezká... Ono to také není úplně jednoduché.

Máte ze začátku vašeho vztahu nějakou vtipnou historku?

Jitka: Jedna z nejvtipnějších chvil našeho společného života byla, když mi asi tři dny po té večeři napsal SMS: "Dobrý den, paní Sedláčková, může Jitka ven?" A na to jsem nemohla nejít. Pamatuji, že jsme měli první výlet na Pražský hrad. Tak nějak jsme začali spolu courat, courat, courat a couráme spolu šestý rok. Ale zažili jsme spoustu životních situací, jak krásných, tak těžkých, a zvládáme to. A není to zadarmo, je to často kompromis, vysvětlit si nějaké věci a tak dále, ale v podstatě nám to funguje. Zatím jsme se nakonec vždycky dohodli, nemusela jsem ho ani nějak fyzicky týrat. (smích) Ale on říká, že jak se k němu chovám, je to na hranici... Jak to říkáš?

Pavel: Že to už není buzerace, to už je šikana. Protože jsem nesměl kouřit. A zvlášť po té operaci.

A co vás dohnalo až na operační sál? Bylo to akutní?

Pavel: Šel jsem zdravý k doktorovi, že mám nízký tlak a že mě strašně bolí nohy. A on teda zjistil, že mám ucpanou věnčitou tepnu. A to byl fofr. Já jsem se ptal, jestli ta operace je nutná. Pan profesor Neužil řekl, že to nutné není, ale že tady také zítra nemusím být. A to se člověk lekne. Takže se to zachytilo včas. Pak byly lázně, kde jsem se nudil, protože tam byla od pěti hodin tma, nikde nikdo. Každý ležel na pokoji a hekal, protože ta operace je bolestivá i potom.

Už se cítíte dobře?

Pavel: Je to daleko lepší, než to bylo, mám to za sebou, což je důležité.

Čeká vás teď ještě nějaká léčba?

Pavel: Ne, teď ne. Jediné, co nesmím, je ten nikotin. Abych po té operaci neležel doma a nepřemýšlel, Jitka vždycky řekne: "Pojedeme do Bavorska na řízek nebo na pstruha do Polska."

Kolikrát do měsíce vyrazíte na takový výlet?

Jitka: Tak týden z měsíce jsme pryč. Letos jsme byli šestkrát nebo sedmkrát v Itálii. Ale zrušili jsme Amsterdam, který jsme si chtěli nadělit k Ježíšku, protože Pavel šel na tu operaci. Ale Ježíšek nám nadělil Milán, které na rozdíl od znalců Itálie milujeme, a vyrazíme tam na Silvestra.

Pavel: Koupit Jitce dárky je hrozně těžké, protože všechno má.

Jitka: Určitě všechno nemám, vždycky se něco najde.

Pavel: No, ale co?

Jitka: Já jsem dala tipy: BMW, Max Mara, Diamond...

... zásnubní prsten?

Pavel: Pět jich má.

Jitka: Mám pět zásnubních prstenů, ale ani jeden snubní.

Ten snubní by to chtělo. Nebo ne?

Jitka: Pavel, když měl před operací, byl naměkko. Byla jsem zrovna v Panenském Týnci v klášteře a zavolal mi: "Tak jsem tak chodil po Praze...," asi se loučil se životem před tou operací a řekl si, že udělá dobrý skutek - tady paní Sedláčková ještě nebyla nikdy vdaná, tak si ji vezmu na její narozeniny za ženu.

Pavel: Bude mít po mně důchod. (smích)

Jitka: Ano, ale když má tu operaci za sebou, najednou o tom už ani ťuk. Zavolal mi to, svědek na to je, takže teď teda čekám.

Jak to vidíte, pane Töpfere?

Pavel: To je až 18. března, uvidíme, to je ještě daleko.

Stihnete to do března zorganizovat?

Pavel: Vypadá to...

V tom případě to zbourá Instagram, na kterém jste oba aktivní...

Jitka: My jsme instagramoví fanoušci, já na svém profilu pracuji, i když teď jsem samozřejmě hejtovaná, protože také obchoduji. Proč to u jiných nevadí a u mě jo?

Pavel: Já všude kouřím, všude mám cigáro, ale ještě se nenašla firma, která by mě sponzorovala. A je to zajímavé, že proti těm cigaretám se strašně bojuje. Nesmějí na to být reklamy, ale na alkohol mohou. Vždyť je to stejně nebezpečné.

Jitka: Já spolupracuji pouze s firmami, od kterých výrobky opravdu používám. Mám takovou svatou trojici - zuby, pleť a vlasy. Takže pojídám bonbony na vlasy, doufám, že mi narostou. Bělím si zuby a budu si tejpovat obličej. Je to taková neinvazivní metoda, která není drahá. Může si to dovolit každý. A ještě motivuji ženy mého věku, že nic nekončí.