S Táňou jsme začínali od minus dvaceti, říká Vojta Dyk

On je zpěvák a herec, ona herečka. Oba mají práce nad hlavu a k tomu se starají společně o tři děti. Když před několika lety začal Vojta Dyk chodit s Tatianou Vilhelmovou, bylo z toho mediální haló. Start do nového života neměli lehký, vše navíc zkomplikovala její vážná nemoc. Jak na toto období Vojta Dyk vzpomíná?

Co vám do života přinesla Táňa?
Oheň. Já jsem klidná voda, ona je oheň. Ona je Žižkov, já jsem Letná. Kterak žižkovská Máňa potkala letenského aristokrata. Jasně, vztah s Táňou je taky součást nějaké proměny. Navzájem na sebe působíme. Ona mi neustále ukazuje, že je dobrý věci řešit hned. Impulzivně. A já jí naopak říkám, že je mnohdy lepší se na to spíš vykašlat, že to nějak proběhne, samospádem. A dopadne to taky dobře. Je v tom asi harmonie.

Vy jste si hned na začátku prošli dost krutým obdobím. Když měla Táňa zánět mozkových blan.
Řekněme, že jsme nezačínali od nuly, ale z minus dvaceti. Ale doteď o té nemoci mluvíme jako o daru. Když si tohle v sobě připustíte, tak to má velký potenciál pro změnu. Oba jsme do té doby hrozně pracovali, valili jsme to před sebou, bagrovali. Ona natvrdo jako žižkovská Máňa, já s letenskou nonšalancí. Pak přišla nemoc. Nedalo se dělat nic jiného než nedělat nic. Nadzvedli jsme stavidla a nechali věci jen tak proplouvat... A zůstalo nám to. Zjistili jsme, že si tak život mnohem víc užijeme.

Jak stíhá tolik práce, jak vychovává dvě nevlastní děti nebo co by vzkázal dvanáctiletému Vojtíškovi, se dočtete v rozhovoru s Vojtou Dykem v novém čísle týdeníku INSTINKT.