Walkman: kazeťák do kapsy, který změnil poslech hudby

Walkman nepředstavoval jen další přehrávač, ale zásadní změnu v tom, jak lidé hudbu vnímali a prožívali. Do konce sedmdesátých let byl poslech nahrávek vázaný na domov, rádio nebo společenský prostor. Najednou si ji ale mohli vzít kamkoli s sebou a poslouchat přesně to, na co měli zrovna náladu. Se sluchátky měl člověk klid na vlastní poslech a hudba se změnila v čistě osobní zážitek.

Reprodukovaná hudba si k lidem hledala cestu už dlouho předtím. Od Edisonova fonografu přes rádio a gramofonové desky až po magnetofonové pásky se přesouvala z veřejného prostoru do domácností. Skutečný zlom ale nastal ve chvíli, kdy se mohla vydat spolu s člověkem kamkoli.

Od myšlenky k výrobě

Za průkopníka myšlenky "hudby do kapsy" bývá považována firma Sony, která na konci sedmdesátých let představila lehký přehrávač určený čistě k poslechu. V té době nabízela sice už i přenosný kazetový magnetofon s kvalitním zvukem, ale byl robustní a pro běžné používání nepraktický. To si uvědomoval i spoluzakladatel společnosti Masaru Ibuka, který ve firmě stál za většinou technických inovací, když chtěl lehčí a jednodušší zařízení určené výhradně k poslechu. Výsledkem byl upravený diktafon Pressman bez možnosti nahrávání, ale přizpůsobený pro stereo poslech. Prodeje diktafonů navíc stagnovaly, takže bylo zřejmé, že firma potřebuje nový impulz. Když se na prototyp podíval Akio Morita, vizionář a spoluzakladatel Sony stojící za globálním úspěchem jejích produktů, rozpoznal v něm potenciál pro širší publikum: lehký přehrávač, který si člověk vezme kamkoli s sebou. Vývoj se rozběhl rychle a během několika měsíců vznikl model připravený pro běžný trh. 

Začátek nové éry

Když Sony v roce 1979 uvedla model TPS-L2, nepůsobil nijak okázale, přesto v sobě nesl silnou myšlenku: poslouchat po svém, ať je člověk kdekoli. Právě tahle jednoduchá idea z něj postupně udělala symbol nové éry. Při vstupu na zahraniční trhy firma experimentovala i s názvem. Ve Švédsku se uvažovalo o označení Freestyle, v Británii o názvu Storaway a pro americký trh se nabízela varianta Soundabout. Nakonec ale zvítězil jednotný název Walkman, který se prosadil celosvětově.

Premiéra v ulicích

Ještě před startem prodeje vsadil výrobce na netradiční marketing. Namísto klasické tiskové konference posadil novináře do autobusu, rozdal jim přehrávače a vyzval je, aby si nasadili sluchátka. Jakmile se autobus rozjel ulicemi Tokia, začala promyšlená ukázka. Po chodnících se pohybovali studenti na kolečkových bruslích, skateboardech i na tandemovém kole a všichni měli na uších sluchátka. Vše bylo pečlivě načasované a hudba novináře upozorňovala na to, co se právě děje. Viděli i slyšeli, jak může zařízení fungovat v každodenním životě. Přes tuto kreativní prezentaci ale první reakce nebyly takové, jaké si výrobce představoval - během července se prodalo jen několik tisíc kusů. Chvíli se zdálo, že skeptici měli pravdu, ale ve skutečnosti to byl jen klid před bouří. Jakmile se přehrávač dostal mezi běžné uživatele, začal se šířit rychleji než jakákoli reklama. Lidé si ho půjčovali, doporučovali a brzy se stal symbolem nové svobody v poslechu. Z původního váhání se během několika měsíců stal celosvětový trend.

Rituály kazetového věku

S poslechem se pojily i drobné rituály, na které dnes mnozí nostalgicky vzpomínají: zamotaná páska, kterou bylo potřeba trpělivě vrátit zpět, přetáčení kazety tužkou kvůli úspoře baterií nebo rychlé opravy přetržené pásky pomocí izolepy. Kdo měl možnost nahrávat hudbu
z rádia, skládal si vlastní mixtapy podle nálady a denní atmosféry.

Hudba za bony

Do Československa dorazil walkman se zpožděním a za podmínek typických pro tehdejší dobu. V 80. letech šlo o luxusní zboží a zároveň symbol technologického náskoku Západu. Kdo ho chtěl získat, musel sehnat bony a navštívit Tuzex nebo riskovat nákup někde v rohu pasáže u veksláka, případně se spolehnout na dobrodružné pašování ze zahraničí.

Konec jedné éry

Po otevření trhu v roce 1989 se walkman konečně dostal k široké veřejnosti, ale jeho nově nabytá sláva netrvala dlouho. Každá technologie má svůj vrchol i ústup - nejprve jej začal vytlačovat discman přehrávající CD, později digitální MP3 přehrávače a nakonec chytré telefony. Walkman tak postupně zmizel z každodenního života, přesto zůstává tím, kdo proměnil vztah lidí k hudbě a položil základy dnešnímu individuálnímu poslechu.