Vica Kerekes: Uvědomila jsem si, že mám jen jeden život

Vica Kerekes (42) byla vždy považovaná za sexsymbol. Herečka s maďarskými kořeny však není jen krásnou tvářičkou. V otevřeném rozhovoru pro časopis SEDMIČKA odkryla, jak moc přemýšlí o životě. Zavzpomínala na doby, kdy začínala s herectvím, a svěřila se s tím, proč se rozhodla, že už si nenechá od nikoho nic diktovat.

Působíte jako hodně přemýšlivý člověk. Rozebíráte si sama pro sebe každou roli, kterou dostanete?

Už ano. Samozřejmě že je to absolutně jiné, když člověk začíná a dokončí vysokou školu. V tu chvíli je rád za každou nabídku. V Čechách, na Slovensku ani v Maďarsku se na vysokých školách neučí filmové herectví, takže my herci si opravdu nemáme hraní ve filmu kde vyzkoušet. Je to úplně něco jiného a potřebuje to zcela jinou citlivost, proto jsme na začátku vděční za každou nabídku. U mě se to ale změnilo a teď je pro mě neskutečně důležité, co ta tvorba přináší lidem.

Jak to myslíte?

Častokrát jsem měla debaty se svými kolegy a opravdu mnohokrát dostala otázku: "Co si o sobě myslíš? Ty chceš určovat směr?" A já jsem odpověděla: "Ne. Nejde o to, že si myslím, že jsem něco víc, a vím mnohem víc. Jde o to, že je pro mě kvalita mé práce neskutečně důležitá." Vždycky to tak nebylo, ale posledních pár let se snažím vybírat, do čeho půjdu. Jde o to, co si o tom myslím, protože já jsem také jen jedna maličká bytost na tomto světě a je důležité vědět, proč jsem tu, co chci a co si myslím o životě. Nechci, aby mé rozhodování určovaly finance nebo to, jestli budu, či nebudu chválená. Nechci se rozhodovat podle toho, jestli budu lidem na očích nebo jestli se o mně bude psát v bulváru. Uvědomila jsem si, že mám opravdu jen jeden život a musím ho žít naplno. Nechci se jen nechat unášet. Chci se nechat unášet v tvorbě, když mám správné lidi kolem sebe. Tehdy ano. Ale nechci se už nechat vláčet v tom směru, že dostanu nabídku a všechno vezmu.

Když jste se rozhodla, že se nebudete do určitých věcí nutit, ulevilo se vám?

Ano. Je to vždy o volbě. Já v to velmi věřím. Když člověk řekne, že něco chce a že to takhle cítí, je to správně. Vždy je to o rozhodnutí. Když se rozhodnu pro svého milovaného, nemůže se tam stát nic špatného, protože jsem se tak rozhodla. Rozhoduji se pro lidi, které chci mít kolem sebe, a rozhoduji se pro nějaké poselství. Je to velké slovo, ale asi mi rozumíte, co tím chci říct. To platí i v práci. Já se rozhoduji, čemu věřím a čemu absolutně nevěřím. Už se nechci bát toho, že člověka ohraničují peníze. Peníze byly, jsou a budou. Je důležité položit si otázku, kolik těch peněz vlastně chcete mít a co všechno si chcete v životě nahromadit. Když se uklidníte a přestanete se toho bát, teprve pak se začnou dít věci, které si přejete.