Veronika Arichteva: Jsem velká trémistka

Herečka Veronika Arichteva (36) si s námi mimo jiné povídala o tom, jak zvládá bojovat s nervozitou, jak vzpomíná na svou účast ve StarDance a jak se jí daří skloubit rodinný život s tím pracovním.

Jak si užíváte práci v divadle?
Mě to moc baví. Já jsem si vždycky myslela, že to bude jinak, a chtěla jsem být filmová herečka. Nikdy mě nenapadlo, že by mě divadlo mohlo takhle bavit. Je to super, jiná disciplína, je tam okamžitá reakce od diváka. Věci se na jevišti nedají vzít zpátky. Je to adrenalin, mám to ráda a mám štěstí na super projekty.

Jste trémistka?
Velká, ale musím říct, že po absolvování řady StarDance tréma a můj problém s nervozitou šly rapidně dolů. Vždycky když mám trému z nějakého představení, stačí mi vzpomenout si na ten moment, jak jsem tam stála, než jsem šla na parket, a tam byla opravdu velká tréma, protože si myslím, že není nic horšího než jít před televizní diváky v disciplíně, která vám není vlastní. Navíc máte opravdu málo času na to, se ten tanec naučit. To je opravdu velká porce nervozity a trémy. Velká zkouška sebedůvěry.

Nelitujete tedy zpětně účasti ve StarDance?
Vůbec ne! Strašně ráda na to vzpomínám. Myslím si, že to bylo jedno z mých nejšťastnějších období v životě. Nepočítám do toho samozřejmě narození dítěte a tak dále. Mě to strašně bavilo, byla tam skvělá parta lidí. Poznala jsem tam skvělou kamarádku Danielu Písařovicovou. Myslím si, že proto jsem tam i šla, aby mi do života přinesla tahle zkušenost tohoto člověka. Něco jsem se naučila a je to určitá prestiž. Od toho tam člověk je. Dneska už vím, že kdybych měla možnost do toho jít znova, s těmi zkušenostmi, které jsem získala - a teď nemyslím ty taneční -, vím, že bych k tomu přistupovala úplně jinak. Mě hodně svazovala tréma a to, abych byla dobrá. Myslím si, že mnohdy stačilo se víc uvolnit, i když to nebude úplně dokonalý krok. Měla jsem být víc v pohodě. Je to totiž hlavně krásná televizní zábava.

Máte nějaké plány s Nikol Leitgeb a Martinou Pártlovou, se kterými tvoříte trio 3v1?
Ano, v rádiu na Evropě 2 máme Late Night Show a je taková hodně otevřená. To nás baví, říkáme si tam, co chceme, což nás také baví. Video jsme už dlouho nenatočily, protože máme pocit, že doba je už trochu jinde. Že je spousta jiných lidí, kteří točí videa podobného stylu jako my. A má to spojitost i s dětmi. Ne že by na to nebyl čas, ale když se potkáme a sejdeme, raději si pokecáme nebo jsme s dětmi, než abychom něco točily. Každá máme svoji práci, už to není tak, jak to bylo dřív. Tím neříkám, že už nikdy nic nenatočíme. Já sama mám pocit, že to je nějaký vývoj, který je ale správný.

Jak se vám daří to všechno skloubit? Přece jen máte doma malé dítě.
Velmi těžce. Mám kamarádku, chůvu, babičky nám pomáhají, ale samozřejmě mám velmi omezený čas na svoje aktivity, které jsou teď spjaté s prací nebo rekonstrukcí domu. Takže nemám čas ve smyslu, že bych si došla třeba na nehty. Jasně, dojdu si na vlasy, kosmetiku, to je důležité jednou za čas, ale mám ten čas hodně omezený. Někdy mě to stresuje, že pracuji po večerech, je to náročné, protože když je Biser celý den v práci a já jsem s Lukou, snažím se mu věnovat, ale tu práci musím někdy udělat. Právě třeba na tom merchi nebo na svém Instagramu, který mám zároveň i jako profil, jenž mi vydělává peníze. Tak pak člověk ty věci dohání po večerech.