První »únosce« Ivety Bartošové. Co prozradil Roman Tříska?

Byl prvním mužem, kterého zpěvačka Iveta Bartošová (†48) obvinila z únosu a znásilnění. Roman Tříska (54) si kvůli tomu prošel nesnadným obdobím, aby po mnoha měsících soudních tahanic vyšel z celé kauzy, která se odehrála v roce 1994, naprosto očištěn a zbaven všech podezření, jež na něj Iveta nepravdivě vrhla. Jak se s odstupem času díval na události údajného únosu Ivety Bartošové Zdeňkem Macurou (49) do Itálie, které se až nápadně podobají tomu, čím si prošel sám? Nejen o tom se Roman Tříska přesně před deseti lety exkluzivně rozpovídal pro časopis SEDMIČKA. Vzhledem k pokračování seriálu Iveta, jenž kauzu oživil, rozhovor ze září roku 2013 publikujeme znovu.

Zaregistroval jste prázdninovou kauzu s jejím »únosem« do Itálie, o kterém nyní policie rozhodla, že žádným únosem nebyl?
Kamarádka mě se smíchem upozornila, že I. B. údajně někdo unesl a hledají ji novináři ve spolupráci s panem Rychtářem po celé republice. Následně se jakési hledání I. B. rozšířilo až do Itálie.

Co si o tom případu myslíte?
Působí to na mě do určité míry jako opakování toho, co se před lety odehrálo u mě. Jsou tam zákonitě odlišnosti, ale základ je podle mě téměř shodný. Nějaké problémy (v partnerském vztahu), následně její odchod s někým jiným a poté návrat zpět. A s báchorkou o únosu jako vysvětlení pro partnera, ke kterému se vrací. Je patrné také nastavení role oběti i pro veřejnost, kdy si takové podobnosti nelze nevšimnout. Tentokrát se vracela do svého domu k tomu, kdo tam s ní žije ve společné domácnosti.

Na vás Iveta Bartošová také podala trestní oznámení za únos. Jak vlastně tehdy došlo k tomu, že odešla od svého tehdejšího partnera Ladislava Štaidla k vám?
Už jsem se k tomu vyjádřil v knize Odhalená pravda docela podrobně, tak jen ve zkratce: šlo o to, že měla partnerské problémy, které se vyhrotily odletem jejího tehdejšího partnera Ladislava Štaidla do USA, kam podle jejích slov s ním měla letět i ona, ale prý tam odletěl s mladou krásnou krupiérkou z nějakého kasina, což ji rozzuřilo. Její odchod bylo nijaké adekvátní řešení, jak se později ukázalo. Spíš to byla forma nátlaku na něho, snad by se dalo hovořit i o naschválu. Prostě pohárek přetekl a ona ho demonstrativně opustila, zjednodušeně řečeno.

Po návratu ke Štaidlovi tvrdila, že jste ji unesl, ale ona s vámi odešla dobrovolně, chodila do společnosti a mohla v podstatě kdykoli odejít z domu. Vysvětlila vám někdy, proč se k vám tak zachovala?
Žádné vysvětlení se z její strany nekonalo. Myslíte, že někomu někdy své chování vysvětlila? Prostě žádné vysvětlení, jen asi obhajoba jejích vlastních zájmů, tak to vidím. Mohlo k tomu přispět i to, že takovou reakci od ní Ladislav Štaidl nečekal, a sám se jí telefonicky ptal, zda odešla dobrovolně, jestli ji někdo nepřemluvil, nebo zda se nejedná o nějaké vydírání. Možná to byl moment, který byl spouštěčem verze o únosu, když se vrátila a přemýšlela, jak mu to vysvětlí, aby se nad ní slitoval...

Řekla vám, proč se k němu nakonec vrátila?
Návrat přišel po jakémsi »vystřízlivění« a návratu do reality. Tehdy na něj byla smluvně vázaná ve své profesi a vyjádřila obavy, že bude odstavena. Tato domněnka měla určitý reálný základ. Byt, ve kterém tehdy žila, nebyl její, ale v jeho domě, vlastní finanční prostředky by jí nestačily na její dosavadní způsob života, natož na vlastní bydlení, a suma sumárum byly její vyhlídky nic moc. To jí zřejmě potvrdil i právník, kterého na můj popud požádala o radu. Odešla od něj v určitém napětí, byl tam nejspíš zkrat v tom, že si tyto skutečnosti ve vzteku na Ladislava Štaidla neuvědomila a po čase jí to začalo docházet. Nechápal asi důvody jejího odchodu, které různě měnila při komunikaci s ním, nevěděl, jak se věci přesně mají, a po tomto uvědomění si reality se rozhodla k němu vrátit a přemýšlela, jak to udělat, aby nebyla za tu špatnou. Výsledek byl, že po návratu spustila verzi únos, ale tu přehnala tak, že se sebral, dojel na úřad vyšetřování a podal prvotní oznámení. Asi jí to uvěřil, jelikož pochybuji, že by se jinak takto blamoval.

Ona i Štaidl se s vámi poté soudili. Jak to bylo dlouho, kolik bylo soudů a jaký byl výsledek?
Z hlavy vám to neřeknu, každopádně soud došel ke stejným závěrům jako policie, tedy k tomu, že její tvrzení o únosu a tak dále bylo nepravdivé a že šlo o řešení osobních a partnerských vztahů.