Honza Musil: Chci dělat věci, které mají smysl

Ačkoli barrandovský moderátor Jaromír Soukup (54) prohlásil, že už nebude natáčet nové díly svého pořadu Instinkty Jaromíra Soukupa, udělal výjimku. Do studia si pozval svého bývalého a současně nového kolegu Honzu Musila (55). Ten se na Barrandov vrací po dvou letech s novým pořadem. O čem bude a jak vzpomíná na pětiletou práci na úspěšných Nebezpečných vztazích a celkem 1 787 natočených dílů?

Domluvili jsme se na tvém pozvolném návratu na Barrandov a já jsem za to hrozně rád.
Já taky. Každá přestávka všechno tak nějak vyžehlí. Je to jak voda v potoce, vybublá to a je to hezký, protože člověk nabere sílu, energii a utřídí si všechny myšlenky.

Když jsi tu točil Nebezpečné vztahy, měl jsi roli moderátora, dramaturga, v podstatě napůl režiséra, hlavního účinkujícího, dramaturga... Byl to tvůj pořad. Stýskalo se ti po něm?
Mám být hodně upřímný? Po Vztazích už ne, protože my jsme jich natočili strašnou spoustu. V tom nejlepším se má přestat. Už by se to opakovalo, a i když by to byl jiný člověk, jiná rodina, jiný místo, výsledek by byl stejný. A já si myslím, že člověk má vždycky udělat krok dál a udělat nějaký posun a odložit, co bylo, a věnovat se věcem, které jsou platné v té době, v níž žijeme.

Prozraď divákům, co budeš dělat.
Jsou to věci, které jsou zase spojené s lidmi, já to asi už nechci jinak. Chci dělat věci, které mají smysl. Budu mluvit o Nové naději, někdo o ní už slyšel, není to úplně tajné. Nebyla chuť dávat to do televize (pořad Nová naděje byl vysílán na internetu, pozn. red.), a protože Barrandov je moje televize, myslím si, že je správně, že bude navazovat na to, co jsem tady dělal. Nová naděje je zase o lidech, je o rodinách, které jsou v mnohém znevýhodněny tím, že osud jim uštědřil ne zrovna dobrou věc. Buďto se jim narodilo dítě s handicapem, nebo později onemocnělo, má trvalé následky... Ale týká se to i dospělých lidí, kteří třeba prodělali nějakou nemoc. Jezdíme s klukama - mým partnerem Jakubem, Kubou Kubínem a Tomem Slánským - přímo k lidem domů, případně nemocnic, a tam ten jejich příběh odkrýváme. Je to psychologicky složité.

Já jsem na internetu tento tvůj nápad, tvoje dílo, které jsi dal dohromady s klukama - mimochodem stejným týmem, který tvořil Nebezpečné vztahy -, viděl a říkal si: V televizi platí pravidlo, že člověk se má buď rozplakat, nebo rozesmát. Nová naděje je obojí. Člověk se po tom prvním dojetí vždycky začne usmívat, protože to vede k nějaké naději. To je pěkný.
Jsem rád, že se ti to líbí, a doufám, že se to bude líbit i divákům. Myslím si, že každá sdělená starost, a ono to platí i u té radosti, je násobená. Jsme stvořeni k tomu, abychom druhým naslouchali a pomáhali. Mně se na nás, na Češích a Slovácích, vždycky líbilo, že když je někdo v nějakém průšvihu, zvedne se taková lavina pomoci, solidarity. A o tom je pořad Nová naděje.