Pět soutěží, na kterých jsme vyrostli

Televizní soutěže jsou už přes půl století neodmyslitelnou součástí zábavy, kterou rádi sledujeme, radíme soutěžícím z gauče a přitom mnohdy mávneme rukou, že bychom to sami zvládli lépe. Ti, kteří si dodali odvahy a do televizní soutěže se přihlásili, ale většinou svá slova po odvysílání s pokorou přehodnotili. Soutěživého ducha mohli lidé projevit v některých z následujících pěti televizních pořadů.

Zpívá celá rodina

V sedmdesátých letech minulého století získala obrovský ohlas i hudební soutěž, ve které mezi sebou soupeřily rodinné týmy amatérských zpěváků. Nejenže přinesla spoustu zábavy účinkujícím i divákům, ale hlavně trochu odlehčila politické napětí související s probíhající normalizací. Soutěží provázel diváky i účinkující moderátor Vladimír Dvořák a režie se zhostil Alexej Nosek. Vděčným publikem byli zaměstnanci státních podniků i pracovníci jednotných zemědělských družstev. Princip soutěže byl jednoduchý - čtyřčlenné rodinné družstvo čtyř generací soutěžilo jako celek, každý zazpíval svou oblíbenou píseň a výkony zhodnotila porota odborníků. V každém díle se sešla tři rodinná družstva. Vystoupení byla doprovázena rozhlasovým orchestrem, což pozvedlo úroveň celého pořadu. Zájem o účast byl až nečekaný. Československá televize měla po odvysílání prvních několika dílů přihlášky na pět let dopředu. Vysílalo se živě ze sálu TJ Tatran v Kostelci nad Černými lesy. Nelze opomenout účast zpěvačky Báry Basikové, která jako malá holka zazpívala národu píseň Markétka od Marie Rottrové. Její rodina se celkově umístila na druhém místě, což byl velmi slušný výkon.

Deset stupňů ke zlaté

Asi nejznámější televizní soutěží byla vědomostní hra ze sedmdesátých let minulého století, kterou moderoval Přemek Podlaha a asistovala mu slovenská moderátorka Zuzana Neubauerová. Soutěžící po každém úspěšném kole, kdy porota posoudila správnost odpovědí, postoupili o stupínek výše. Cílem bylo vystoupat na poslední desátý schod, a přiblížit se tak k finanční odměně. Soutěže Deset stupňů ke zlaté se účastnilo vždy více soutěžících v různorodých tématech. Každý účastník měl své téma. V jednom kole tak mohl například soutěžit někdo s vědomostmi o historii, jiný zase o vaření, hudbě a podobně. Pokud soutěžící špatně odpověděl, hra pro něj končila. Nutno podotknout, že otázky rozhodně nepatřily k nejjednodušším a soutěžící podávali obdivuhodné výkony. Soutěž Deset stupňů ke zlaté dokonce pronikla i do seriálu Dnes v jednom domě. Oto Pilich v podání Vladimíra Menšíka se v průběhu děje této soutěže účastnil. Sám se pak na sebe díval v televizi, jak soutěží. Československá televize tehdy vysílala soutěž ze záznamu i ve skutečnosti.

Videostop

Tři soutěžící, tři hosté z řad slavných osobností, moderátor a porotce. Takové bylo obvyklé složení účinkujících v populární filmové soutěži Videostop, jež se týkala témat z československé kinematografie a která se na televizních obrazovkách objevila v polovině osmdesátých let. Původně měl soutěž moderovat herec Josef Dvořák, jenomže se nemohl účastnit pravidelného vysílání kvůli jiným pracovním závazkům, a tak z Videostopu odstoupil. Prvních několik dílů tedy odmoderoval Zdeněk Tulis a poté ho nahradil Jan Rosák. Spolu s ním účinkoval v soutěži i Karel Čáslavský coby spolumoderátor a porotce, jenž se stal díky Videostopu známým znalcem filmové historie. Videostop se vysílal až do roku 2000 a režírovali ho Pavel Vantuch, Petr Soukup a Ivo Paukert. Poté se dočkal pořad ještě několika vzkříšení, avšak už nebyl tolik úspěšný jako kdysi. S myšlenkou nové soutěže přišel televizní technik, střihač a scenárista Vladimír Bezděk, který se inspiroval americkým pořadem The Hollywood Squares. Pilotní díl napsal už počátkem osmdesátých let, ale k prvnímu natáčení došlo až v roce 1985.

Šest ran do klobouku

Počátkem osmdesátých let spatřila světlo světa zábavná soutěžní hra s dvěma mezihrami, třemi koly a čtyřmi páry soutěžících Šest ran do klobouku, kterou režíroval Miroslav Sobota. Soutěžící odpovídali na otázky moderátora Pavla Lukeše. Každá správná odpověď jim vynesla míček (v opačném případě dvojici soupeřů), kterým se měli strefovat do velkého klobouku, dokud nevytvořili vítěznou dvojici. Soutěžní otázky byly dílem redakce zábavných pořadů i diváků, kteří je do televize posílali. Pavel Lukeš neměl původně v plánu pořad moderovat. Jako dramaturg a scenárista si vybral pro moderování Josefa Dvořáka. Herec se dlouho rozmýšlel, a když se schylovalo k natáčení pilotního dílu, dostal devizový příslib pro cestu do Španělska a moderování odmítl. Této role se tedy zhostil sám Pavel Lukeš, který byl do té doby moderováním nepolíbený. Televize tuto možnost schválila, a tak se stal navždy neodmyslitelně spjatým s touto soutěží.

Vtipnější vyhrává

V letech 1971-1987 bavil diváky pořad Vtipnější vyhrává, který se připravoval a natáčel v bratislavském televizním studiu Československé televize. Byl plný hereckých i pěveckých hvězd, jejichž úkolem bylo vyprávět vtipy, za něž získávaly body podle toho, jak rozesmály publikum a jaký získaly potlesk, který měřil takzvaný potleskoměr. V každém soutěžním kole zazněly tři vtipy soutěžících a jeden divácký vtip, který na konci pořadu vyhodnotila porota sestavená ze zaměstnanců různých podniků. V pořadu Vtipnější vyhrává, kterým provázela dvojice Oldo Hlaváček a Ivan Krajíček, se během šestnácti let objevila plejáda úžasných českých i slovenských hvězd - například Marián Labuda, Rudolf Hrušínský, Věra Galatíková, Helena Růžičková, Iva Janžurová, Stella Zázvorková, Hana Zagorová, Věra Špinarová, Július Satinský, Jiří Bartoška, Miloš Kopecký, František Filipovský, Ladislav Chudík, Jiřina Bohdalová či Vladimír Menšík.