Lucie Vondráčková: Soukromí je křehká věc

Své soukromí si střeží jako oko v hlavě. Pokud jde o její děti, nechce je vystavovat veřejnosti do té doby, než se samy rozhodnou, jakou cestou se vydat. Deset let žila v Kanadě, kde byla mámou na plný úvazek. Momentálně se Lucie Vondráčková (43) ­soustřeďuje především na práci, kterou právě kvůli jedenáctiletému Matyášovi a sedmiletému Adamovi odkládala.

Když řeknu štěstí, co to pro vás znamená?
Magické slovo a krásnou divadelní hru, kterou jsme nazkoušeli v Divadle Palace. Ale upřímně řečeno, ani nevím, jestli na štěstí věřím. Mám dojem, že všechno, co žijeme a prožíváme, je už dávno napsané, a my můžeme jen naplánovat potenciál. A děkovat životu za to, co nám dovolil.

Návrat na divadelní prkna byl pro vás letitým snem. Jak se na jevišti cítíte?
Asi bych nemluvila o snu. Po konzervatoři jsem divadlem žila a dýchala pro něj. Hrála jsem na pěti různých scénách a neuměla si život bez jeviště představit. Jsem šťastná, že jsem teď zase po patnácti letech nehraní našla tu původní touhu po divadle. Jako bych zase zažívala ten začátek po konci školy. Než vejdu na jeviště, cítím se trochu jako šelma, co ji pustili do klece. Někdy je prostě fajn si dát pauzu. Zjistila jsem díky tomu, že mi to divadlo chybělo víc, než jsem si dokázala představit.

Je to přesně to, co je vám pracovně nejbližší?
Dabing, divadlo, kamera..., všechno spolu souvisí. Vše potřebuje jinou techniku, ale podstata je stejná. A vládne jí poctivé zkoušení a touha hrát.

Nedávno jste do společnosti konečně vyvedla svého přítele. MMA zápasník Zdeněk Polívka je ve svém sportovním odvětví také hodně slavný. Prozradíte, kde jste se poznali?
Asi ani ne. Soukromí je křehká věc a já nikdy neměla potřebu se o něj dělit. Za Zdeňka i za mě mluví naše práce. Život je fajn žít bez reflektorů. To se týká také dětí. Často se mě ptají, jestli je vezmu na nějakou akci. Premiéry filmu, křty knížek a nevím co ještě, kde jsou novináři. Neberu je tam. Až budou znát svou vlastní cestu, rozhodnou se samy, jestli chtějí, nebo nechtějí být vidět. Teď je čas učení a hledání toho, co je opravdu baví.

Vím, že člověk je v lásce opatrný, zvlášť když má děti už z předchozího vztahu.
Právě. Od jejich narození se vlastně točím jen kolem nich. Prostě typická máma, co je tak trochu i tátou v jednom. Dlouho jsem odmítala jak divadelní, tak seriálové nabídky. Prostě jsem chtěla být s kluky a neuměla jsem si představit, že je třeba i jeden večer nebudu uspávat. Teď už cítím, že můžu trochu točit a zkoušet. Začala jsem opatrně pár krásnými rolemi v hezkých seriálech. Je úžasné pozorovat, jak všechno plyne přesně tak, jak má.