Jana Bernášková: Přemýšlím, co se svým životem dál

V příběhu svobodné matky, herečky Lucie, který se prolíná všemi třemi knihami, se našlo mnoho žen. Autorka se nebála otevřít ani intimní témata, o nichž se většinou veřejně nehovoří, což čtenářky ocenily. Atraktivnost dodává příběhům i prostředí showbyznysu a hereckého světa, ve kterém se hlavní hrdinky a hrdinové románů pohybují. Nyní je Jana Bernášková (42) představitelkou hlavní role ve filmu Jak přežít svého muže, jenž vznikl podle její knihy se stejným názvem.

Jak se cítíte jako úspěšná autorka tří bestsellerů a zároveň představitelka titulní role filmu Jak přežít svého muže, který vznikl podle vaší prvotiny?
Jsem šťastná a spokojená, po natáčení filmu ale zároveň i dost vyčerpaná. Těší mě, že se mé knihy čtenářkám líbí, a doufám, že si je získá i film. Věřím, že je pobaví, pohladí na duši a možná jim i přinese odpovědi na některé otázky, které v životě řeší.

Scénář filmu napsal váš manžel Rudolf Merkner, který se zároveň ujal i režie filmu. Jak hodně jste mu do jeho práce mluvila?
První verzi scénáře, kterou psal podle mé knížky, se mnou vůbec nekonzultoval. Byla skvělá, ale měla 250 stránek, což by vydalo s píše na seriál než na film. A my chtěli točit film! Proto se muselo začít krátit, a to více než o polovinu! Ruda znovu procházel všechny dějové linky a rozhodoval se, kterou z nich vyřadí a které tam naopak nechá.

Pokud vím, jde o vaši první hlavní roli ve filmu. Jak jste si to užívala?
Ze začátku jsem byla zaskočená tím, jak náročné to je. Točilo se mnohdy i dvanáct čtrnáct hodin denně a já byla téměř v každém obrazu. Stíhala jsem si sotva odskočit a nebyl ani prostor na to, si s někým popovídat. Časem jsem se s tím ale naučila pracovat a na tenhle rytmus si zvykla.

Film se nebojí ani odvážnějších milostných scén. Jaké bylo jejich natáčení, navíc pod režijním vedením vašeho manžela?
To bylo opravdu dost zajímavé. Já jsem nikdy předtím žádné erotické scény netočila. Bylo to moje poprvé. Ale s Rudou jsme se na to i s mými hereckými partnery na zkouškách dopředu připravili. Všichni jsme věděli, do čeho jdeme. Při natáčení milostných scén se nakonec nejvíc zpočátku styděli »moji filmoví kluci«. Pořád měli tendenci se Rudovi omlouvat. On je ale vždycky ujistil, že všechno je v pořádku, a naopak je třeba ještě instruoval, jak mě mají coby mí filmoví milenci obejmout.

Hlavní hrdinka Lucie si často povídá se svým vnitřním hlasem. Nazývá ho Šedivkou. Jak se teď vede vaší Šedivce?
Je dost zmatená a neví přesně, co mi poradit. Já teď totiž asi zažívám určitou krizi středního věku. Přemýšlím, co se svým životem dál. Chtěla bych ještě stihnout spoustu věcí a začínám mít pocit, že na to nemám moc času. Občas si říkám, jestli úspěch, který teď zažívám, nepřišel pozdě.

Jaké věci byste ještě chtěla stihnout?
Studovat, odjet na delší dobu do ciziny a také samozřejmě točit filmy, psát knížky, věnovat se dětem... Zkrátka nějak tápu, jakou odbočkou to vzít.