Na co ta Koubková myslí? I obyčejné květiny jí připomínají sex!

Je jí přes sedmdesát, ale pořád se směje a vtipkuje. Když na křtu svého videoklipu k písničce A tak si jdu...dostala kyticí anturií, nezdráhala se přede všemi návštěvníky Jazz Docku podotknout, že jí připomínají pánskou chloubu. "Co to jsou za sprosté kytky?" ptala se a v tomto duchu se nesl celý večer.

Vtipné jsou i názvy některých jejích písniček z alba A tak si jdu... Například Čekám jak škeble na útesu, (co mě voda přinese) nebo Hvězdy nesvítí, Třináct je tucet, Táhne táhno..., které si skoro všechny sama otextovala.

Ohlas na desku je skvělý, a tak se možná této multižánrové zpěvačce splní poslední z jejích neuskutečněných snů a dočká se vytoužené Ceny Anděl.

Koubková během večera neopomněla zmínit, kde našla inspiraci k mnoha písničkám. Je to vinotéka na Vinohradech, její oblíbené místo.

"Tam poznáte život. S lidmi různých profesí nebo už žádných profesí si tu můžete popovídat a přitom popít dobré víno. To je příjemné. Do téhle vinotéky chodí takový vysoký, štíhlý pán, bývalý filmař, a ten občas něco prohlásí. A onehdy pronesl větu Čekám jak škeble na útesu, co mně voda přinese. To jsem si musela napsat, protože něco takového člověk hned tak nevymyslí. K tomu jsem si přimyslela jednoduchý text a šla s tím za Romanem Hampacherem," vzpomínala.

"On v první chvíli moc nevěděl, jak na to, já jsem si začala pískat jednoduchou melodii a řekla jsem mu: hele, to je taková lidovka, mělo by to mít ducha jako písničky Erica Claptona. To pomohlo. Na hudbě jsme se v tomhle případě tedy podíleli oba. A základ písně je právě v mojí oblíbené vinotéce. Musím říct, že tahle písnička vždycky všude zabírá."