Máma mi dala pokutu, protože jsem byla nepříjemná, říká dcera Lenky Filipové Lenny.

Zpěvačka a kytaristka Lenka Filipová (59) je stále krásná a populární žena. Teď si ale sama vytvořila pořádně žhavou konkurenci. Její dcera vystupující pod pseudonymem Lenny (19) toho po své mamince hodně zdědila. Je velmi krásná, talentovaná a také sebevědomá. V talk show 7 pádů Honzy Dědka se Lenny rozpovídala o své začínající kariéře a také o tom, proč jí maminka strhla peníze za vystoupení a jak jí naštvalo její tetování.

Předpokládám, že tebe rodiče od malička vedli k hudbě?

Vedli. Ale já jsem sama nasávala inspiraci nejenom od rodičů, ale i od jiných interpetů, které jsem slyšela třeba doma...

Takže ti nevadilo, když maminka doma brnkala třeba klasiku...?

Vůbec. Naopak. Já to mám hrozně ráda. Zrovna klasika se moc hezky poslouchá.

Ale struny tě moc nebavily, že? Ty jsi dala přednost jinému nástroji.

My jsme třeba s mámou hráli etudy na kytaru. Takže jsem měla taky trochu cvičené prsty. A mámě to pak bylo trochu líto, když jsem uhnula k pianu. Nějak mě to víc chytlo.

První písničku jsi prý napsala v jedenácti letech.

To v podstatě nebyla celá písnička, ale jenom motiv. V té době jsem ani nevěděla, jak má písnička vypadat, co je refrén a podobně. Máma mi moc nechtěla pomáhat, chtěla mi nechat vlastní prostor. Proto také nerada říkám, že mě k tomu rodiče vedli, protože já jsem si tu cestu vlastně našla sama.

Chtěla jsi být někdy něčím jiným než hudebnicí?

Ano. Paleontoložkou. Měla jsem ráda dinosaury. Četla jsem kdysi nějakou knížku a hrozně mě to chytlo. A taky jsem chtěla být Colombo, často jsem si hrála na detektiva.

Ty když mluvíš, tak nemáš tak vychraptělý hlas, jako když zpíváš. Když tě slyším zpívat, tak mám pocit, že poslouchám Janis Joplin nebo jinou podobnou vychlastanou paní. Kde jsi k němu přišla?

Tak to fakt nedokážu vysvětlit. Nekouřím, nepiju, tak odtud to není.

Ty občas hráváš i s maminkou. Tak jaká je šéfka?

Samozřejmě výborná. Ale jednou mi třeba strhla plat. Byla jsem nějaká nepříjemná a dělala jsem chyby při hraní, nesoustředila jsem se a vyloženě to byla moje chyba. No a po vystoupení máma natvrdo řekla, že takhle hrát nemůžu a dala mi pokutu. Ale to je správné, samozřejmě. (smích)

Nicméně ty brzy odcházíš studovat do Londýna na hudební školu. Znamená to, že už sem pak budeš jezdit jenom na turné?

To ne. Já budu pendlovat mezi Prahou a Londýnem. Nejdřív tam jedu jenom asi na týden, pak tam samozřejmě zůstanu déle, dohromady tři roky. Já jsem hlavně ráda, že se dostanu mezi lidi, kterým jde o hudbu a pro které ta hudba znamená to, co pro mě. Třeba na gymplu už mě to trochu štvalo, už mi to přišlo trochu zbytečné. Už mě to zdržovalo od hudby. (smích)

Já mám z tebe pocit jako ze slušný holky, nekouří, nepije, hlas hezký chraplák, ale ta image k tomu nějak nesedí. Ale pak jsem zjistil, že ty máš i tetování.

Když jsem s tím přišla domů, máma říkala, že je to super, že se jí to hrozně líbí, ale pak jsem zjistila, že si myslela, že to mám jenom hennou. Pak když přišla na to, že to není henna, ale trvalé tetování, tak své nadšení trochu přehodnotila. Nakonec to ale vzala.

A co na to tatínek? On je přeci architekt, má výtvarné cítění, co ten na to říkal?

Tak toho to štvalo z toho důvodu, že má vystudovanou estetiku a grafiku a když to viděl, říkal mi, že jsem měla nejdřív přijít, že by mi to navrhl líp. Takže mu nevadilo, že mám tetování, ale že ho mám blbě. Ale to nešlo, to byl takový spontánní nápad.