Gene Wilder: komik s melancholickým pohledem

V posledních letech se z povědomí publika vytratil, mladší generace ho už prakticky neznala. Známým zůstal pro všechny, co si na komedie 70. a 80. let ještě vzpomenou, maximálně však pro hranici dnešních třicátníků a výš, kteří na televizní reprízy sedmdesátkových filmů mohou z devadesátých let ještě pamatovat. Byla by však škoda, kdyby se z dějin filmu vytratil. Gene Wilder, komik jemného typu, v jehož pohledu bylo vždy něco plachého, včera ve věku třiaosmdesáti let zemřel na komplikace spojené s Alzheimerovou chorobou.

Zůstalo po něm jen něco málo přes tři desítky rolí. To není úplně mnoho, když si uvědomíte, že filmografie často využívaných herců jeho generace klidně přesahuje přes sto titulů. O to víc všechny Wilderovy postavy slouží k zapamatování: ať už to byl Willy Wonka, mladší a chytřejší bratr Sherlocka Holmese, Frederick Frankenstein, bývalý pistolník Waco Kid, anebo doktor Ross, jenž zjistil, že místo žen ho přitahuje jedna ovce.

Z Wisconsinu do Hollywoodu

Dne 11. června 1933 se ve wisconsinském Milwaukee ruskému židovskému emigrantovi s poameričtěným jménem Williamu Silbermanovi a jeho manželce Jeanne narodil syn Jerome. Když malý chlapec v jedenácti letech sledoval svou sestru, která studovala herectví, vystupovat na jevišti, byl jako u vytržení. Okamžitě se rozhodl, že se stane hercem. Začínal v malých divadelních kroužcích, herectví studoval na univerzitě Iowě, a když roku 1955 odpromoval, přesunul se do anglického Bristolu, kde ve studiích pokračoval na tamní prestižní Old Vic Theatre School. Ponořil se tam do Stanislavského metody, a jakmile se po roce vrátil, byl z něj herec podobného typu, jímž se prezentoval celý život - ztřeštěný, měl rád legraci, absurdní vtípky stejně jako prvoplánové gagy, ale vždycky za ním bylo něco maličko víc. Možná za to mohly jeho smutné oči, ale působil jinak než tehdejší komici: ať už to byli velkohubí chvástalové jako Milton Berle, anebo intelektuálové typu Woodyho Allena.

Koncem padesátých let začal poprvé vystupovat na jevišti, a právě touto dobou přijal pseudonym, pod nímž ho známe dodnes. Sám říkal, že to bylo proto, že kdyby na plakátech viselo "Jerry Silberman jako Macbeth", nepůsobilo by to moc lákavě. A tak se zrodil Gene Wilder - křestní jméno Gene přejal od postavy chlapce z románové prvotiny Thomase Wolfa K domovu pohleď, anděle!, zatímco k příjmení ho inspiroval jiný oblíbený spisovatel, Thornton Wilder.

První role

V roce 1963 došlo k jedné ze zásadních událostí Wilderova života. Setkal se s producentkou Anne Bancroftovou, která mu představila svého tehdejšího partnera, režiséra Mela Brookse. Wilder začal s Brooksem spolupracovat, Brooks pro Wildera napsal scénář s názvem Springtime for Hitler, kde s ním počítal do role Lea Blooma, a třebaže se tento scénář nikdy nerealizoval, Wilder největší úspěchy zažil právě pod vedením tohoto komediálního génia se zálibou v parodiích. Na velkém plátně Wilder debutoval malou roličkou v drsné kriminálce Bonnie a Clyde roku 1967, ale hned o rok později to byla jedna ze dvou hlavních rolí Brooksova ztřeštěného snímku Producenti, za kterou si vysloužil nominaci na Oscara.

Pokud jste Producenty neviděli, určitě to napravte. Brooks v něm stvořil dva zkrachovalce, neúspěšného producenta Maxe Bialystocka a úředníčka Leo Blooma, kteří chtějí uvést na Broadway co nejlevnější muzikál Springtime for Hitler z pera šíleného nacisty, shrábnout peníze, co na něj dostanou, přičemž počítají, že tak příšerná hra hned propadne a peníze nebudou muset vracet. Jenže divadelní svět má svoje zákony, a tak se Bialystock s Bloomem nestačí divit...

"Přineste mi kaviár... a seno."

Nejúspěšnější období Wilder zaznamenal právě zkraje 70. let. Zahrál si v dalších dvou skvělých Booksových parodiích: třeba westernových Ohnivých sedlech, kde ztvárnil postavu opileckého bývalého pistolníka. Jak bylo dobrým Brooksovým zvykem, vršil jednu absurditu za druhou, takže černošský šerif (v dnešní kinematografii běžná představa, v 70. letech něco úplně ulítlého) klidně bere sám sebe jako rukojmí, indiáni mluví jazykem jidiš a podobně. Ještě lepší byl Mladý Frankenstein, v níž si Wilder zahrál vnuka barona Frankensteina Fredericka, který převezme dědictví po dědečkovi a pokračuje v jeho pokusech.

Objevil se ale i ve snímcích jiných režisérů. Nezapomenutelným se stal Willy Wonka ve filmu Mela Stuarta Pan Wonka a jeho čokoládovna. Pohádkový příběh z pera Roalda Dahla je známý hlavně z novější verze Tima Burtona s Johnnym Deppem, ale Wilderův Willy Wonka je skutečně nádherně psychopatický - a ještě lepší než Deppův podivín. U nás je rovněž hodně populární komedie Woodyho Allena Všechno, co jste chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat). Zde v jedné části povídkového filmu vystupuje pošahaný doktor Doug Ross, co se zamiluje do ovce a stráví s ní romantický víkend v nóbl hotelu.

Ústup ze slávy

Gene Wilder se také pokoušel sám režírovat, ale přece jenom s horšími ohlasy, než na jaké byl zvyklý ohledně herectví. Dobrodružství mladšího a chytřejšího bratra Sherlocka Holmese, Největší milovník nebo Strašidelné líbánky nejsou vyloženě špatné filmy, ale přece jen už to není ono. Jelikož vždy do hlavní role obsazoval sám sebe, chyběla mu jistota režijního vedení, která by jeho nápady přece jen zkrotila.

V 80. letech pak Wilder vytvořil komediální dvojici s Richardem Pryorem. Nejznámější výsledek této spolupráce je asi film Nevidím zlo, neslyším zlo o dvojici kamarádů, kteří se stanou svědky vraždy. Problém je, že jeden z nich je hluchý, kdežto druhý slepý, takže ani policie, ani mafie to s nimi nemá jednoduché. Veřejnost považovala Wildera a Pryora za stejné přátele, jaké ztvárňovali na plátně, ale Wilder po letech opatrně připouštěl, že to tak asi nebylo. Na Pryora si stěžoval i s ohledem na jeho drogovou závislost. Před filmovou kameru se Wilder naposledy postavil v roce 1991 (Lháři), aby pak natáčení zanechal.

Osobní život

Gene Wilder byl čtyřikrát ženatý. Dvakrát se krátce po sňatku rozvedl, třetí žena Gilda Radnerová mu roku 1989 zemřela na rakovinu. Po její smrti založil nadaci na boj s rakovinou Gilda's Club. Počtvrté se oženil v roce 1991 s Karen Boyerovou, která ho, jak již dnes víme, přežila. 

Wilder byl také celý život aktivním a přesvědčeným demokratem, vymezoval se vůči republikánům a vystupoval proti válce ve Vietnamu nebo nedávné invazi do Iráku. I o tom napsal do své knihy pamětí, jež v USA vyšla před 11 lety pod názvem Kiss Me Like Stranger.

Závěr života herec strávil ve svém domě Connecticutu se svou čtvrtou manželkou, sužován Alzheimerovou chorobou, jíž nakonec 29. srpna podlehl. Odešel s ním velký komik - zábavný, poťouchlý, inteligentní, ale tak trochu smutný.