Herec Vlastimil Bedrna: Někteří si myslí, že už nežiju

Není snad člověka, který by neznal jeho tvář a hlas, jejž propůjčil třeba Homeru Simpsonovi. Kromě toho, že Vlastimil Bedrna (89) hrál šašky, podivíny, různé manžílky nebo vrátné, si užíval rolí v pohádkách. Posledních dvanáct let ale žije v ústraní. Postihla ho mrtvice a je závislý na pomoci druhých. Na nic si nestěžuje, a i když mu tělo neslouží, hlava funguje dobře. Však si s ním také SEDMIČKA povídala o životě, profesi i o ženách...

Pane Bedrno, jak se momentálně cítíte?
Teď už dobře. Měl jsem trochu problémy s dýcháním, ale už je to daleko lepší. Slyšíte to na hlase, že je slabší, ale jak jste přišli, hned je mi líp, alespoň si mám s kým povídat, rozmluvím se a je mi veseleji.

On sem za vámi nikdo nechodí?
Ale jo. Mám skvělou rodinu, ti mi dělají radost, chodí za mnou pravidelně. Jsou moc hodní, i vnoučata, které mám od dcery Vlastičky, kterou mám s Laďkou Kozderkovou. To víte, denně tu být nemůžou, ale vždycky, když mají chviličku, tak jsou tu, i když třeba na chvilku nebo i na hodinu, dvě. Jinak z kolegů sem nikdo nechodí.

Počkejte, to chcete říct, že na vás zapomněli?
Dnes je doba složitá, každý toho má hodně a mají co dělat sami se sebou, aby se uživili.

Jednou za měsíc, za dva by si čas najít mohli, nemyslíte?
To já nevím, jak to mají. Na nikoho se nezlobím, nikomu nic nezazlívám. Někteří si třeba myslí, že už ani nežiju (smích). Ale já žiju a žiju rád, i když jsem vlastně jen v tomhle pokoji a ležím.

A není vám dlouhá chvíle?
Ani ne. Mám tu televizi, tu sleduji skoro pořád. Mám sluchátka, se kterými jednak skvěle slyším a také tím neruším další spolubydlící. Něco si občas čtu nebo spím. Spánek mi pomáhá.

Jaké jsou sestřičky a personál?
Všichni jsou tu skvělí. Opravdu se tu o mě a nejenom o mě, ale i o další skvěle starají. Jsou hodní, trpěliví a taky se spolu zasmějeme. Mně tu vážně nic neschází. A sestřičky, na ty se rád podívám...

Jak se stalo, že dožíváte v domově pro seniory?
Měl jsem před mnoha lety mrtvici a zasáhlo mi to levou stranu. Takže potřebuji stálou péči, ale já si nestěžuju. Beru to tak, jak to je. Proč naříkat? Snažím se být pořád nad věcí, veselý a mít radost z maličkostí.

Říkal jste, že se hodně díváte na televizi. Sledujete věci, ve kterých jste hrál?
Občas ano. Dívám se na to, co jsem kde zkazil, co bych udělal jinak, lépe. Ale hlavně sleduji cestopisy, seriály. Rád se dívám na komedie a na pohádky. Taky v těch jsem hrál nejraději. Bavilo mě to, i když jsem někdy hrál takové ty blbečky. Vyřádil jsem se na tom.

Byla role, kterou jste odmítl nebo se vám do ní nechtělo?
Někdy byly role lepší, jindy horší, ale nikdy jsem asi ani nic neodmítl. Myslím si, že herec má hrát, co je mu dáno, od toho je herec. Já jsem si nikdy nevybíral, protože všechno jsem bral jako příležitost. Někam mě to posunulo. A když to třeba nebylo zrovna nejlepší dílo, tak jsem se tam zase poznal s prima lidmi.

Celý rozhovor s hercem Vlastimilem Bedrnou najdete v nové SEDMIČCE!