Flám mi zachránil život, říká Vladimír Kratina

Při svých sto devadesáti pěti centimetrech potvrzuje pravidlo, že vysocí muži jsou "nad věcí" a nevyskakují jak čertíci z krabičky. Není to věkem, ani když mu emigrovala bývalá manželka s dcerou, nerozčiloval se, ale přál jim šanci žít lépe. Za co seděl ve vězení, jak balil holky a co schovává dnes doma v šuplíku?

Jak dlouho jste žil v divadelním sklepě?
Pár měsíců. Tenkrát bylo normální, že lidi neměli kde bydlet, když přišli do Prahy. Pepa Somr spal v Činoheráku, Jirka Zahajský na Vinohradech, ten když šel z divadla, musel si nechat v šatně otevřené okno, dole v klubu se opil a pak po žebřících lezl do šatny přespat.

Popíjení tedy bylo životu nebezpečné.
Mně ale jednou zachránilo život. Petr Kratochvíl, než emigroval, mi půjčil klíče od garsonky nějaké své kamarádky. Jednou jsem byl na flámu, a když jsem v osm ráno přijížděl tramvají, viděl jsem, jak vzduchem lítají ohořelé papíry. V tom bytě v noci vybouchl plyn a zeď od koupelny spadla na matraci, kde jsem spával.

Proč se nikdy nerozčiluje, kvůli čemu skončil ve vězení, jaký je jeho vztah k ženám a spoustu dalšího o Vladimíru Kratinovi se dočtete v rozhovoru v novém čísle týdeníku INSTINKT.