Chtěla jsem být mistryně světa jako děda, říká Ester Ledecká

Písně svého táty Janka si prý ve sprše nezpívá, na společné rodinné dovolené ale nedá dopustit. Nová mistryně světa ve snowboardingu žije na cestách a o domově má jasnou představu: Je tam, kde je sníh. "Kamarády mi když tak půjčí brácha," říká dvacetiletá úspěšná sportovkyně.

Vašeho otce znají lidé především jako zpěváka a hudebního skladatele. Odložil také občas kytaru a vyrazil si zasportovat?
V dětství jsem si dlouho myslela, že je Janek tenista. Vždycky řekl, že jede někam hrát a nejčastěji jsem ho vídala na kurtech, tak jsem si to takhle spojila. Učil mě snowboardovat, windsurfovat. My jsme holt takhle sportovně založená rodina. Dodnes, když jedeme třeba k vodě, tak nikdo z nás nesedí na pláži, ale pořád něco děláme. Je ale fakt, že kytary, basu a malý aparát s sebou máme k táboráku vždycky.

Vás kariéra zpěvačky nelákala?
Nepřemýšlela jsem o tom nikdy. Zpívám si ve vaně, když to nikdo neslyší. Anebo při volné jízdě, když se řítím z kopce. Nebo na moři když letím ve skluzu na windsurfu. Vlastně si zpívám docela často. Hlavně, když mám dobrou náladu. Muziku miluju. Zasekla jsem se někde v éře hippies. Poslouchám Rolling Stones, CSNY, J. Cockera, Dylana a Lennyho Kravitze, Prince, INXS, Pink, Bryana Adamse, AC/DC...

A co hity vašeho otce?
Ty si ve sprše nezpívám. (smích) Ale tátovy věci mám ráda. Zrovna teď je v Anglii a točí novou desku, tak se moc těším, co přiveze. Mě hodně baví i muzika, kterou dělá bratr Jonáš.

Jak vzpomíná na svůj velký sportovní úspěch, proč ráda jezdí s rodiči na dovolenou, kde se cítí doma a mnoho dalšího ze života Ester Ledecké se dočtete v rozhovoru na stránkách nového čísla týdeníku INSTINKT.