Zdenka Procházková: Nejsem člověk, který smutní

Kvůli zlomené ruce a špatným kyčlím se herečka Zdenka Procházková (94) přesunula na nějakou dobu do domova seniorů. I když jí není úplně nejlíp, snaží se být pozitivní a doufá, že se ještě podívá domů.

Zdenko, jak se teď po zdravotní stránce cítíte?
Pořád říkám, že se mám skvěle, ale je to samozřejmě tím, že jsem herečka, takže se snažím z mrzáka udělat normální ženskou, což není tak jednoduché, protože mám opravdu velké bolesti. Na druhou stranu nejsem člověk, který smutní, ba právě naopak. Snažím se, abych se z toho nějak dostala, i když už se z toho asi úplně nedostanu. Není to jen zlomená ruka, jsou to hlavně kyčle. Nemohu se postavit, už mě vozí na vozíčku.

Před rokem jste byla ještě fit. Co se stalo, že jste skončila v nemocnici?
Už před třemi lety mě poprvé začalo bolet tříslo. Byla jsem s tím u doktora a ten mi řekl, že to asi bude kýla, takže jsem šla na ultrazvuk, kde zjistili, že to žádná kýla není. Ovšem nikdo se mnou nic nedělal. Myslím, že by to tenkrát šlo ještě operovat, teď už se toho každý bojí, protože už mám ty kůstky křehké a pak už jsem na to moc stará, aby mě operovali. Když člověk odchází z domu někam se léčit, má představu, že se za chvilku vrátí. Já jsem odešla a zatím moc velkou naději, že se brzy vrátím, nemám. Jestli vůbec.

Upadla jste někde?
Ano, upadla jsem. Tehdy už jsem měla velké bolesti, dávali mi takové náplasti a po nich člověk mívá halucinace. Také jsem je měla. Někdy jsem nevěděla, co je pravda a co ne. No, a jednoho krásného dne jsem si myslela, že jsem na nějaké tancovačce, kde jsem vyváděla, a nakonec jsem zjistila, že ležím pod postelí, a měla jsem zlomenou ruku. Co bylo potom, nevím. Mám okno. Jako kdybych byla opilá. Mám ráda víno, ale už dlouho jsem ho neměla, protože s léky se to úplně neslučuje.

Jak jste se dostala do nemocnice?
Podařilo se mi dostat k telefonu, zavolala jsem přítelkyni, která se zvedla, přijela a odvezla mě do vinohradské nemocnice, kde mě ošetřili, obvázali, byla to otevřená zlomenina. Dali mi to do sádry a řekli, že zhruba za pět neděl to bude v pořádku. Teď je to osm neděl, co se mi to stalo, a tu sádru budu ještě asi nějakou dobu mít. A musím říct, že je to velice nepříjemné. Ta sádra je těžká a ruku mám úplně nakřivo. Viděla jsem to, když mi sádru sundali.

Je to poprvé v životě, co máte něco zlomeného?
Ano. Jinak se ale cítím celkem normálně. Občas mám ošklivé bolesti v noci, ale nedá se s tím nic dělat. Hrozné je to, že jsem tak stará. Být mladší, tak se z toho třeba dostanu.