Snažím se stárnout přirozeně, říká Sabina Laurinová

Klade důraz na odličování, krémy si zásadně nevybírá podle ceny a snaží se stárnout bez zásahů plastické chirurgie. I to je důvod, proč herečka Sabina Laurinová (48) vypadá téměř v padesáti letech pořád na třicet.

Dodržujete nějaké kosmetické rituály?
Řekla bych, že jsem v péči o pleť celoživotně konzervativní. Asi nejvíc dám na odličování, protože svou pleť velmi často namáhám, a ještě k tomu se denně líčím. Často hraji v divadle, kde jsou nánosy líčidel opravdu pořádné. A zkouším různé krémy. Nedá se říct, že bych měla jeden oblíbený. Je to spíš otázka období, věku, toho, jak je pleť namáhaná, nálady... Asi nejvíc mi pomáhá pořádný spánek a dobrá nálada.

Kde hledáte inspiraci pro výběr produktů?
Třeba u kolegyní. Často si o něčem povídáme a já to pak vyzkouším. Nebo se to ke mně dostane náhodou. Někdy jde o přírodní kosmetiku, jindy o lékařskou, která se používá například při popáleninách nebo na hodně citlivou pleť. Je to opravdu nárazové. Něco si také přečtu v časopise, co mě upoutá, ale nemám příliš času se tomu věnovat, takže spíš vycházím z toho, co mi vyhovuje, a nedávám na to, jestli je krém za dvacet korun nebo za dva tisíce. Myslím, že o ceně to není. Ani nejdražší krém vám nezaručí to, že budete krásná.

Řešila jste nějaký problém s pletí?
Naštěstí musím zaklepat, že s pletí problémy nemám. A to ani v pubertě. Ale samozřejmě cítím větší námahu a únavu, což se pokouším řešit čistě přírodně, ne plastickými operacemi. Prostě se snažím stárnout přirozeně.

Zajdete si někdy do kosmetického salonu?
Budou to tři roky, co jsem dostala nabídku stát se tváří jednoho kosmetického salonu. Jsem patronkou kliniky krásy, což je takové mé únikové místo, kam si ráda zajdu na kosmetiku nebo na masáž. Mají tam jednu proceduru, říkám jí žehlička obličeje, která člověku »vyžehlí« kůži. A protože trošku zraji a není mi už dvacet let, musím říct, že to mám moc ráda. Je to skvělé svěřit se do péče někoho, kdo vám předá energii.

Experimentovala jste někdy s barvou vlasů?
Co se barvy vlasů týče, tak nikdy. Pouze mi zesvětlovali vlasy kvůli natáčení filmu. S vlasy jsem byla vždy spokojená a nikdy jsem s nimi nechtěla experimentovat. Myslím si, že to člověk začne dělat až v momentě, kdy je sám se sebou nespokojený a potřebuje najít něco, v čem se cítí dobře. Já se vždy cítila dobře ve světlejší barvě, protože si tak přijdu svěžejší a energičtější. To máte jako s oblečením - barvy si vybíráte podle toho, jak se vám pracuje s vaší energií. Naposledy jsem velkou změnu udělala před třemi a půl lety, kdy jsem si nechala ostříhat vlasy po ramena a začali jsme je postupně ztmavovat, což mi vůbec nevadilo, protože je to krok k přirozenosti. Jsem ráda, že jsme došli k tomu, co mám na hlavě teď, jsem s tím spokojená. Někdy je člověk tmavší, jindy světlejší, ale mám pocit, že přirozenost je nejlepší.