Yvetta Blanarovičová: Umím být sama se sebou

Vedle toho, že se herečka Yvetta Blanarovičová (56) stará o svou maminku, věnuje se také opuštěným dětem. V rozhovoru pro SEDMIČKU prozradila, co dalšího ji naplňuje, co má v životě ráda a jak si ve světě showbyznysu udržuje čistou hlavu.

Vy jste se hned začátkem července, sotva se otevřely hranice, vydala na ostrov Kos. Cestujete ráda?
Cestování je moje láska. Když jsem se vrátila z Himálaje, byla jsem vysmátá jak lečo. Vždy jsem to měla tak, že jsem pro svůj vnitřní klid a rovnováhu cestovala. Minulý rok mě moje manažerka, protože jsem toho měla moc, vyexpedovala do Španělska. Když jsem se po měsíci vrátila, řekla mi, že si myslela, že to vydržím tak týden. Mně se ale nechtělo vůbec domů, protože jsem si tam psala, toulala se s batůžkem mezi místními a nesmírně mě to bavilo. Já tomu říkám, že umím být sama se sebou, nepotřebuju k tomu tunu lidí.

To se vám v Řecku muselo líbit, když je tam letos tak málo turistů...
Pro mě bylo sice báječné, že tam nebylo moc lidí a mohla jsem se volně procházet, ale při pohledu na zavřené krásné hotýlky a vypuštěné bazény... Tam, kde jsem bydlela, se na mě smáli, ovšem stejně tam byl cítit smutek. Díky tomuto výletu vím, že to zasáhlo opravdu neskutečně moc zemí, celá tahle bláznovina jménem covid. A myslím, že si to řada lidí nezaslouží.

Jak jste se k tomu postavila vy?
Já jsem se rozhodla, že to budu akceptovat a zůstanu doma, protože jsem se starala o čtyřiaosmdesátiletou maminku. Fakt jsem dodržovala všechno, co se dodržovat mělo, a hlídala jsem, aby mi neonemocněla, protože to by byla rána pro celou rodinu.

Nelezly jste si s maminkou na nervy?
Moje máma je tak bezvadný parťák, neuvěřitelně společenský a perfektní člověk, že mi to vůbec nevadilo.

Během karantény jste objevila nový koníček, a to malování. Jak k tomu došlo?
Po tom kolečku shánění roušek, dezinfekcí pro kamarády a pro maminky mých kamarádů, jsem si prošla takovou stopkou, kterou jsem měla poprvé od doby, co jsem v branži. Najednou jsem prostě stála. Spala jsem, odpočala jsem si, zpřeházely se mi priority a pak jsem jednoho dne sedla ke skicáku a začala si kupovat plátna, akryly, olejovky a nikterak jsem nepřemýšlela nad tím, jak malovat nebo co malovat, spíš jsem přemýšlela nad tím, co mě oslovuje, jaké vize, obrazy, co bych chtěla namalovat.

Celý rozhovor s Yvettou Blanarovičovou najdete v aktuálním vydání časopisu SEDMIČKA!