Víme, jak Hana Maciuchová snáší karanténu!

Hana Maciuchová (74) patří mezi ženy, které byly bez služeb kadeřníka úplně na holičkách. Kvůli odrostům měla vlasy do půlky stříbrné a od půlky hnědé. V době karantény nebylo možné ji potkat jinak než s čepicí na hlavě. Ale víte co? I karanténu si oblíbená herečka dokázala užít!

Herečka své strasti popisovala s lehkostí. "Mám na hlavě havárii. Mám dvouměsíční odrosty, a protože jsem věrná svým kadeřnicím, mám bílou hlavičku a nechtěla bych, aby ji lidé viděli, proto nosím hučku," popsala své starosti bez obalu. Na druhou stranu uznala, že se to dalo zvládnout, protože téměř nikam nechodila. "Já jako ohrožený druh sedím doma, čtu, dost jím, a když mám pocit, že se tak jako lehce dusím, vystřelím ven a chodím po parcích." Cítí se výborně, a co je hlavní, je o ni dobře postaráno. "Mám jednu milou přítelkyni, která se o mě stará, a ta mi úžasně vaří. Takže mi vždycky jednou za určitou dobu donese taštičku, kde mám laskominy. Já si něco uvařím, zase se tak moc neodbývám, ale nemíním vařením ztrácet životní čas," vyprávěla s úsměvem.

Věnuje se sama sobě

Možnost zastavit se přitom kvituje s povděkem. "Musím přiznat, že jsem nepocítila žádný stres ani deprese. Protože ten komín knih, který máme jistě každý doma, když se najednou začíná ztenčovat, je to taky příjemný pocit. Člověk potom ty knížky založí, udělá si pořádek v knihovně a sem tam se na něco podívá, na co neměl čas," našla hezké v tom špatném. "Co mi neuvěřitelně pomáhá, je příroda. Já droguju jaro! Rozkvetlé stromy, květiny od bledulí přes všechny ty rozkvetlé irisy až po tulipány a hyacinty. Je to krása. Samozřejmě s tím ruku v ruce přibývá práce na chalupě, protože tráva roste, ještě nemám traktůrek, ale teď tam nemůžu jet, protože mám ještě zazimovaný dům. Já na zimu vypínám vodu, takže teprve teď je zapojená a příští týden budu šúrovat," popsala své plány. A vize do budoucna? "Sobecky bych si přála, aby nebylo moc nemocných lidí, aby se diváci vraceli do divadel, aby vůbec začaly fungovat všechny profese kolem nás tak, abychom neměli v hlavě strach. Kvůli tomu viru jsme všichni zůstali stát. Chtěla bych, aby to, co jsme prožili, mělo efekt pro náš další život. To uvědomění si, co se může tak rychle stát, že není všechno tak povrchní. Víte, někdy je dobré se zastavit," zamyslela se.