Petr Vacek se nebojí výzev

Herec Petr Vacek (60) je dlouholetým členem souboru Studia Ypsilon. Vedle toho, že s novým repertoárem musí překračovat své hranice, se také věnuje hraní pro to nejnáročnější publikum, byť to někteří jeho kolegové považují za podřadné.

Nejnáročnější diváci bývají děti a pro ty hraje Petr Vacek velmi rád. "Spousta lidí tím pohrdá a myslí si, že je to práce pro ty, které nikde jinde nechtějí. Ale to není pravda, kultura pro děti musí být lepší než kultura pro dospělé. Proto hvězdy jako Cupák a Höger dělaly večerníčky. Protože je to obrovská zodpovědnost. A to je taky moje velká radost," prozradil Vacek SEDMIČCE na představení nového repertoáru Studia Ypsilon. Ačkoli své povolání miluje, žádné z jeho dětí se nevydalo v jeho šlépějích. "Já bych chtěl, aby moje děti dělaly, co je baví. A je mi úplně jedno, u čeho budou šťastné. Ono není zas tak časté, aby děti herců samy hrály, i když se to tak může zdát. A já myslím, že je to evoluce, z toho důvodu, že kdyby přišla katastrofa a jedni potravní specialisti vymřeli, tak tu zbude někdo, kdo se bude věnovat chemii nebo informačním technologiím, a ten se tak uživí. Takže mně je jedno, jestli se budou věnovat AI (umělé inteligenci, pozn. red.) nebo exaktní vědě. Budu na ně pořád stejně hrdý," shrnul čtyřnásobný otec.

Dobrodružství na stará kolena

Sám však přiznává, že herectví se mění. "Všechno se vyvíjí. Nebojím se ani AI, protože zážitek z herce na jevišti nic nenahradí. AI vám nikdy nezareaguje jako Lábus, když mu na jevišti spadne paruka. Nezačne řvát: 'Nic jste neviděli!' To se může stát jen v živém divadle," ujistil nás Vacek, jenž teď na jevišti vedle svého herectví musí předvést také hudební talent a vzít do ruky housle. "Já jsem nikdy na housle nehrál, a dneska toho strašně lituju," přiznal. "Mě to baví, i když mi to hrozně nejde. Mě bolí ruce, mě bolí záda, ale myslím, že je zdravé začít dělat na stará kolena něco, co vám nejde. Že je to nejlepší způsob, jak se vyhnout alzheimerovi. Kromě houslí jsem si pořídil ještě ukulele, na které se snažím hrát, tam je to samozřejmě snadnější, ale taky je to pro mě těžké. Každá ruka dělá něco jiného a hlava se do toho snaží zpívat, já se většinou seknu. Ale dělat, co člověk neumí, je největší dobrodružství a já se na stará kolena pustil do dobrodružství hudebního," vysvětlil Vacek, jenž si doposud vystačil jen se zpěvem. "Kdybych nezpíval, tak bych tady v Ypsilonce asi nevydržel," dodal.