Petr Kolář: Nebyl jsem dobrý táta a nejsem ani dobrý děda

Petr Kolář (57) se podle svých slov zklidnil a přestěhoval se z Prahy do přírody. Odpočinek si naplánovat neumí, zato v hudbě jede stále naplno. A to i na úkor rodiny.

Byl to váš sen, být muzikantem?
Když jsem byl na základce, tenkrát vyletěl do vesmíru Remek, náš první kosmonaut, a navíc to byl Budějčák jako já. Takže tehdy jsem chtěl být kosmonautem, stejně jako většina kluků z naší třídy. V jednu dobu jsem také chtěl být popelář, protože když jsme šli do školy, oni se vozili na popelářském autě po ulicích. Až ve třinácti se to změnilo a začal jsem snít o tom, že budu muzikant.

Máte i dneska potřebu se nějakým způsobem zdokonalovat, nebo si myslíte, že už jste v tom bodě, kdy už se nemáte co nového učit?
Myslím si, že jsem se do toho bodu dostal v technice zpěvu, tam už se nemám co učit. Touto technikou se stále udržuji. Před nahráváním nebo vystoupením se vždycky rozezpívávám v autě, hlavně po ránu musím ten hlas vytáhnout nahoru. Když člověk v noci spí, hlas klesne a je potřeba ho vytáhnout. Poslední dobou mě dost trápí alergie, mám pocit, že je toho teď nějak víc, a občas cítím, že ten hlas není takový, jaký by měl být. A na to ani technika zpěvu moc nezabírá. Možná je to také tím, že jsem 30 let žil v Praze a teď jsem mnohem víc v přírodě.

Jeden z vašich synů se také věnuje hudbě. Radíte mu někdy?
Péťa dělá rap. Já tomu moc nerozumím a nekecám mu do toho. Je jiná doba a každý má svoji cestu. Vidím, že dost maká a nic se neděje samo. Neradím mu. Ani já jsem si v jeho věku pro rady nechodil, oni jsou chytří, vědí všechno. Vždycky když udělá něco nového, přijde mi to ukázat. Jsem rád, že ho zajímá můj názor. To samé dělám já. Nejdřív to byl takový underground, ale teď už i vystupují a jsou dobří.

Vedl jste děti k hudbě odmalička?
Chtěl jsem, aby moje děti byly hudebně gramotné, takže chodily na hudební nástroje a učily se noty, ale žádný dril. Vždycky jsem chtěl, aby je to hlavně bavilo.

Už jste také dědeček. Jaký jste v téhle životní roli?
Řeknu vám to na rovinu. Nebyl jsem moc dobrý táta a nejsem ani dobrý dědeček. Tak to prostě je. Mám na vnoučata málo času a moc je nevídám, rozhodně nejsem ten typ, který by je hlídal a vozil po kroužcích. Dcera žije v Českých Budějovicích a moc často tam nejezdím, ale hodně si voláme, jsme v kontaktu. Je to jiné, než když moji kamarádi mají vnoučata přes ulici, nechci se vymlouvat na dálku, ale je to problém.