Michal Nesvadba: Je jednoduché někoho odsoudit

Umělec s duší dítěte si dokáže užít každou životní etapu. Herec pocházející z umělecké rodiny Michal Nesvadba (66) tráví léto na Floridě, kde částečně pracuje i relaxuje. Za slávou se nežene a jeho největší radostí je, když jsou děti, pro které vymýšlí představení, veselé. Inspiraci pro své scénky hledá v běžném životě a jeho největšími kritiky jsou manželka a syn. Ze zrušeného představení v O2 areně si hlavu nedělá a jde dál svou cestou.

Právě jste na Floridě. Trávíte tam prázdniny, nebo i pracujete?
Ano, trávím zde tři měsíce v roce, a to nejen dovolenkově, ale i pracovně. Právě tato kombinace je pro mě zásadní. Po snídani si dám aktivní šestikilometrovou procházku kolem nádherného jezera lemovaného palmami. To mě správným způsobem »nakopne« k sednutí ke stolu a vymýšlení. Před obědem se vykoupu v moři nebo bazénu a pak si dám rybu či salát s krevetami, ale klidně i čočku nebo fazolky. Následně se vrátím ke stolu a shrnu do počítače to, co jsem vymyslel. Na konci dne si dám devět jamek na golfovém hřišti a podívám se na zprávy v češtině.

Jezdíte tam často?
Je to pro mě zásadní místo k nabití energie. Napsal jsem zde náměty ke všem Kouzelným školkám a mým autorským seriálům pro děti. Vznikl tu i scénář k velké rodinné show Fantazie na kolečkách. Baví mě na tom především to, že když vstávám, jsou v Česku dvě hodiny odpoledne. Vše je následně jednodušší řešit, myslím tím odpovídat najednou na e-maily nebo zprávy, které se nahromadí v mé schránce. Po obědě místního času už mi nikdo nepíše a netelefonuje, protože je u nás po pracovní době, takže mám čas se soustředit, jak potřebuji. Jezdím sem třikrát do roka.

Co vás čeká na podzim? Už se vám plní diář?
Dopsal jsem v Americe scénář k filmu pro děti, a to nikoli s ambicí, že se skutečně natočí. To je zvláštní, že? Mezitímco se scénář filmu bude překládat do angličtiny, vznikne z něho kniha s bohatými ilustracemi, kterou se chystám vydat přednostně. A pak jako Honza z pohádky vyrazím s buchtami v uzlíku a filmovým scénářem hledat štěstí do světa. Mám čas se bavit a dělat věci, na které jsem nikdy čas neměl.

V minulém roce došlo ke zrušení vašeho představení v O2 areně. Hodně se to probíralo v médiích. Zasáhla vás nějak osobně tahle zkušenost?
V médiích nevěděli o detailech, a tak psali o mém krachu a neúspěchu. Je jednoduché někoho odsoudit, aniž by bylo dostatek správných informací. To, že se neuskutečnila největší ryze česká show pro děti podle mého scénáře a žádná kopie převzatého představení, byla pro mě zkušenost. Producent nebyl od začátku přesvědčený o tom, že tento formát, pro rodiny s dětmi, je jeho parketa, ale přesto do toho šel. Jeho dosavadní zkušenosti vedly nesprávným směrem. Byla nešťastně zvolena počáteční prezentace show, jež byla postavena pouze na mně, čímž v lidech vyvolala mylnou představu, že jde o mé sólové představení, které rodiče a děti znají z malých sálů a divadel. Ani místo konání nebo nový název, který byl až přehnaně patetický, tomu nepomohly. Hlavně chyběl přímý marketing a podpora reklamy a prodeje vstupenek. Tohle byl velký akční pohádkový příběh se čtyřiceti účinkujícími v nafukovacích kostýmech na kolech a koloběžkách, který jsem zaštiťoval a byl jeho vypravěčem.

Situace se nedávno opakovala s koncertem zpěvačky Moniky Bagárové. Sledoval jste dění okolo této události?
Mám přehled, co se na našem malém pískovišti českého showbyznysu děje. Stále je z čeho se učit, ale srovnávat pop-music s prací pro děti, za které rozhodují rodiče, zda půjdou, či ne, je zcela odlišná a nesrovnatelná věc. Přeji všem jen to nejlepší a nemám ve svých letech i se svými zkušenostmi zájem kohokoli soudit.

Máte dva vnuky. Jaký jste dědeček?
Dcera Josefína s dětmi bydlí trochu dál ode mě, jak se říká, přes celou Prahu a ještě jednou tolik. S vnuky se tedy vídám příležitostně, ale o vše, co dělají, se intenzivně zajímám a dělá mi to »dědečkovskou« radost.

Na co se nejvíc těšíte v příštím roce?
Těším se na pár ulítlých věcí, které pro mě někdo chystá. (úsměv)