Martina Adamcová: V Čechách mám punc sexbomby

Martina Adamcová (58) žije v Kanadě, kde je úspěšnou producentkou a režisérkou. Herectví se věnuje už jen sporadicky. Nyní si ale zahrála ve vlastní pohádce Princezna na hrášku, kterou natáčela v Česku. Ve svém věku vypadá skvěle, stále se udržuje v kondici a přestěhovala se do hlubokých lesů, kde si užívá druhou fázi života bez dětí, které už opustily hnízdo.

Žijete už spoustu let v Kanadě a před časem jste se přestěhovala z Montrealu do přírody. Jste spokojená?
Jsem velmi ráda sama. Nyní žijeme v hlubokých lesích u jezera, pod verandou mi sídlí dvě lišky, takže u nás opravdu dávají lišky dobrou noc. Nejdřív jsem si myslela, že jsou to kojoti, ale máme kamery a ráno mi manžel ukazoval, že jsou to nádherné lištičky. Ta panenská příroda je něco absolutně mimořádného, neměnila bych.

Děti už jsou mimo domov. Jak se jim daří?
Nejstarší syn Frédéric žije v Koreji. Ani manželovy děti už nebydlí doma. Dá se říct, že kočky jsou pryč, takže myši mají pré, užíváme si opět života a klidu. Ono to není vždycky bolestivé, když děti vyletí z hnízda, naopak si myslím, že to prospívá životu v té druhé fázi. Všechny děti jsou dnes už samostatné a bydlí samy.

Syn Frédéric se věnuje také filmu. Vídáte se spolu často, když žije na druhé straně světa?
Vídáme se, ale bohužel je to strašně daleko. Ono je to opravdu přesně na té druhé straně zeměkoule. Máme mezi sebou 12 hodin. Když ráno vstávám, on jde spát a naopak. Syn miluje práci na počítači, je vlastně ajťák, ale zároveň se mu ozývají z různých filmových a televizních produkcí, protože je pro ně takový typický Američan a umí korejsky i anglicky, což je výhoda. Občas si někde zahraje, ale vůbec to nechce dělat. Hrával už jako dospívající kluk v Kanadě, dokonce získal v Torontu cenu za hereckou roli v krátkém filmu, který natočil jeho kamarád, ale nevěnuje se tomu, nechce to dělat. Měl by na to i vizáž, je to modrooký blonďák, třeba se jeho postoj někdy změní.

Zdědil krásu po vás, vy jste byla hvězdou filmu Tankový prapor. Jak vzpomínáte na tohle období?
Ráda na ten čas vzpomínám, byl to dost výrazný a kvalitní film, který se vysílá dodnes. Mám pocit, že ze mě udělal Brigitte Bardot České republiky. Vždycky když do Čech přijedu, mám punc té sexbomby. Pokaždé mě to překvapí, ale těší mě to. Často jsem v kontaktu s manželkou pana režiséra Olmera, se Simonou, máme spolu příjemné přátelství. Snažím se ji vždycky vyhledat, když jsem v Čechách, je moc milé ji vidět. Hodně jsem se vídala s Milanem Šimáčkem, se kterým jsme společně v Tankovém praporu hráli, chodívali jsme spolu rádi na víno, ale Milan bohužel zemřel jako mladý člověk. Ráda se vídám také s Ivanou Velichovou, ta mi dokonce byla na mojí první svatbě za svědka.

Vy v pohádce Princezna na hrášku, která se natáčela loni v létě v Česku, nejen hrajete, ale také ji režírujete. Je to vaše první pohádka?
Je to první pohádka, kterou režíruji. Vždycky mi ten žánr byl blízký a rozhodla jsem se, že ji natočím. Volba padla na pohádku, která je velmi krátká, takže se jí filmaři spíš vyhýbají. Já osobně to celé vidím trochu jinak než ostatní, podle mě je ten hrášek jako zkouška. Například když se dostanete do nové společnosti či do jiné země a lidé si vás stále prověřují. Je to hlavně o tom, že děti by si měly důvěřovat, ale také by měly prověřovat.

Inspirovala vás vaše osobní životní zkušenost, která vás zavedla k životu v Kanadě?
Myslím si, že každý, kdo žije v cizí zemi, musel přes hrášek projít.

Odpočíváte vůbec někdy?
Docela ráda bych jela na dovolenou, dokonce jsem o tom uvažovala, ale zatím nemám nic konkrétního naplánovaného. Mám to štěstí, že si každý den vyčlením nějaký čas jen pro sebe na odpočinek. Prostě si jen tak sednu a něco si pustím nebo nedělám nic. To je taková moje každodenní dovolená. Vřele to všem doporučuji.