Martin Dejdar: Humor je koření života. Když zmizí, bude zle

Herec, moderátor a bavič Martin Dejdar (60) je stálicí české kulturní scény. Diváci si ho spojují s energií, nadhledem a smyslem pro humor. V rozhovoru pro SEDMIČKU otevřeně promluvil o stavu českého divadla, mladé generaci diváků, své lásce k humoru i o tom, co pro něj znamená ocenění Mistr zábavního umění.

Když jste nastupoval do divadla, atmosféra byla úplně jiná než dnes. Jak na to období vzpomínáte?

Ano, tehdy se hrála představení, která byla tvrdě protirežimní. Bylo tam hodně jinotajů a narážek, diváci v tom hledali skryté významy a na taková představení se stály fronty i přes noc. Byla to doba, kdy divadlo mělo jinou funkci. Bylo ostrým zrcadlem společnosti.

Po sametové revoluci se situace změnila. Jak to ovlivnilo divadlo Ypsilon, v němž jste už od roku 1987?

Samozřejmě zásadně. Najednou padla cenzura, čímž se změnila i témata. Museli jsme začít hledat něco nového. Zkoušeli jsme jinak psát, jinak hrát. Po odchodu Jana Schmida se Ypsilonka posunula zase dál, hledáme její nový směr a pořád věříme, že diváky zaujmeme i dnes.

Myslíte, že mladí lidé mají dnes o divadlo zájem?

To je otázka, na kterou neumím dát úplně jasnou odpověď. Připadá mi, že dnešní mladí nejsou schopni delší soustředěnosti. Bez mobilu kolikrát nevydrží ani jedno představení. Vidíme to i v hledišti. Je to smutné, ale je to realita.

Takže podle vás generace mladých ztrácí vztah k divadlu?

Bohužel ano. Dívají se radši do obrazovky než na jeviště. Jenže sociální sítě jsou z devadesáti procent lež. Je to vlastně virtuální realita. Divadlo je pravda, okamžik, který se už nikdy neopakuje. A to je přece zážitek, který by mladí lidé měli chtít zažít.

Jak je tedy chcete do divadla přitáhnout?

My se o to snažíme výběrem her i jejich pojetím. Chceme, aby pochopili, že živé vystoupení je něco jedinečného. Že když sedíte v hledišti, jste součástí něčeho, co už se nikdy nezopakuje. To je kouzlo divadla.

Jste spojován s humorem a energií. Co je pro vás základ dobré zábavy?

Humor by měl být chytrý a laskavý. Neměl by nikoho ponižovat ani zesměšňovat. To je humor, který mám rád.

Dnes se ale zdá, že humor mizí. Vidíte to také tak?

Ano. Připadá mi, že se vytrácí. Všechna ta korektnost, zákazy, "potrefené husy", které se hned ozvou... Najednou je spousta věcí tabu. A přitom humor byl odjakživa kořením života. Už ve feudálních dobách měl král svého šaška, který si mohl dovolit cokoli a nastavoval mu zrcadlo. Pokud se humor vytratí, bude to pro společnost špatně.

Co je pro vás těžší? Rozesmát, nebo rozplakat diváky?

Rozesmát. Rozesmát diváka je pro mě vždy těžší než ho dojmout k slzám.

Nedávno jste se stal členem uměleckého sdružení Artes. Co vás k tomu přivedlo?

Oslovil mě Tomáš Magnusek, zda bych se chtěl přidat. Probíhala změna ve složení lidí a já jsem řekl Ano. Ta organizace mi je velmi sympatická.

Co pro vás osobně znamená titul Mistr zábavního umění, který každoročně uděluje právě sdružení Artes?

Je to ocenění práce. Každé ocenění potěší, kdo říká, že ne, lže. Dodává vám to smysl. Vidíte, že to, co děláte, má pro lidi hodnotu.

Takže myslíte, že má smysl oceňovat lidi i dnes?

Určitě. A čím víc, tím líp. Protože dnešní trend je spíš lidi dusit a být k nim neosobní. Já si myslím, že je třeba lidi chválit. Bez jejich práce by nic nevznikalo. Ať už je to v kultuře, nebo kdekoli jinde.