Marian Vojtko: Maminka si vždycky přála doktora, teď ho konečně má

Zpěvák Marian Vojtko (51) si plní jeden sen za druhým. Po rolích ve Fantomovi opery a v Draculovi, vystoupení v Carnegie Hall v New Yorku a získání doktorátu z umění se letos chystá pokořit další metu: v prosinci vystoupí se svým kvartetem 4 Tenoři v pražské O2 areně. Aktuálně tráví většinu času na turné k nové desce, což znamená pobyt v hotelových pokojích místo domova s partnerkou. Odpočinek ho čeká až na Vánoce, které plánuje strávit s rodiči na rodném Slovensku.

Dá se říct, že jedním z vašich velkých životních milníků byla role v muzikálu Dracula. Jak na tohle období vzpomínáte a jak vzpomínáte na Karla Svobodu?
Draculou jsem začínal v Bratislavě roku 1998. Tehdy jsem byl ještě studentem a poprvé jsem si díky tomu sám vydělal na cokoliv, co jsem si mohl dovolit - do té doby mě totiž podporovali rodiče. Byly to moje první vlastní peníze, které jsem hned všechny utratil, ale stálo to za to. Na tuhle dobu vzpomínám moc rád, všechno bylo tehdy jiné než dnes. Byli jsme více semknutí a lidé kolem nás byli přátelštější a kamarádštější. Začínal jsem jako Steven a Kněz a dnes už mám tu čest hrát samotného Draculu, což mě těší. Karel Svoboda byl pro mě fenoménem a velkým vzorem. On a Karel Gott byli nezapomenutelnou dvojicí, která dokázala něco, co tady nikdo předtím nezvládl a asi už ani nezvládne. S Karlem Svobodou jsem se znal osobně a párkrát jsem byl u něj doma i ve studiu. Občas jsme spolu popíjeli, zavzpomínali a vždycky to končilo nějakým vtipem. Rád mi hrával své nové hudební nápady, a dokonce jsem byl u toho, když začal připravovat muzikál Rasputin - byl jsem jedním z prvních, kdo slyšel hudbu k tomuhle dílu. Bohužel, jeho plán už se nepodařilo zrealizovat.

V kalendáři máte skoro každý den vystoupení, máte někdy také čas na odpočinek?
Je to tak, v listopadu a prosinci mám asi týden volna, takže se modlím, abych neonemocněl - teď, když se střídaly teploty, proběhla samozřejmě rýma, což člověku vytvoří takový hrncový hlas. Horší je, když člověk onemocní v době, kdy má nasmlouvané koncerty a ty se musejí rušit, z toho mám velké trauma. Na Vánoce si konečně odpočinu doma u rodičů a na to se těším úplně nejvíc. Každý rok zapálíme krb, rozdáme si dárky a užijeme si velkou tabuli jídla a dobrot, které maminka připravuje - opravdu si tam odpočinu. Jinak relaxuju hraním her na telefonu nebo videoher, což je můj způsob odpočinku nejen doma, ale třeba i na hotelu během turné.

Dlouhá léta jste žil sám. Bylo pro vás velkou změnou začít bydlet ve dvou? Co bylo nejnáročnější?
Je to těžké, velmi těžké, protože jsem Ryba a trochu Beran, což znamená, že jsem tvrdohlavý. Když se zabejčím, nepohne se mnou ani pár volů. Mám své mouchy a pochopit mě je náročné. Byla to obrovská změna, dodneška se z toho nemůžu vzpamatovat. Člověk byl zvyklý na svůj nepořádek a svoje myšlenky - když jsem si něco položil na místo, tak to tam prostě zůstalo. Teď mám pocit, že pořád něco hledám. Samozřejmě jsem rád, že je uklizeno, partnerka má ráda pořádek. Jenže občas mě drtí, že je sice čisto, ale já nic nenajdu. Možná si dám na všechny svoje noty GPS vyhledávač a pak aspoň budu vědět, kde co mám. Dnes už je doba tak technologická, že by to možná šlo. Když nemůžu najít svoje věci, tak mě to vážně vytáčí.

Jaký je váš sen, který jste si ještě nesplnil?
Vždycky jsem říkal, že když jsem studoval operu, chtěl bych si ji jednou zazpívat, ale to už mi asi nevyjde. I když člověk nikdy neví. Na koncertech stále zpívám operní písně a árie, ale na celou operu je potřeba hodně tréninku a hlasové hygieny a do toho se mi už moc nechce. Nedávno jsem dokončil doktorandské studium, takže jsem teď doktor umění. A to mi stačí - tím jsem si splnil velký sen, že ze mě je doktor. Moje maminka vždycky chtěla, abych byl doktorem, i když si ho představovala spíše v bílém plášti, co píchá injekce a operuje. Rodiče si přáli doktora a teď ho mají, což mě opravdu těší.