Lucie Borhyová: Člověk si vždycky na všechno zvykne
Patří mezi stálice televizní obrazovky a prakticky nikdy ji nepotkáte jinak než s úsměvem na tváři. Lucie Borhyová (42) se musela stejně jako jiní rodiče vypořádat s tím, jak v době nouzového stavu skloubit práci s péčí o syna a dcerku, školáka a prvňačku. Moderátorka říká, že najít vlastní režim a rytmus sice chvíli trvalo, ale ani tak by se v budoucnu třetímu potomkovi nebránila...
Většinou se mluví o negativních dopadech pandemie koronaviru. Je něco, co vám ta krize naopak dala?
Pokud bych si měla vzít to nejlepší z toho nejhoršího, pak by to byla pospolitost rodiny. Byli jsme víceméně pořád spolu, trávili jsme spolu hodně času, což bylo super. Většinou člověk běhá do práce, z práce, do školy - je to hektické. Ale teď, i když jsem do práce chodila, jsme spolu byli velmi často. Já jsem pak Lukyho ani Lindušku zpátky do školy nedávala. Takže jsme si sebe navzájem skutečně užili.
Jak jste zvládala domácí výuku?
Ze začátku to bylo docela náročné. (smích) Normálně se s dětmi učíte to, s čím přijdou ze školy. Domácí úkoly a pár dalších věcí. A najednou to bylo všechno na nás. Naštěstí škola poměrně rychle zareagovala a nasadila online výuku. Takže Luky měl online výuku každý den, vstávali jsme, jako by chodil do školy. Ale bylo to náročné na koordinaci: teď máš češtinu, teď matiku, teď si dodělej tohle... Než jsme najeli na nějaký režim, byla to »hoňka«. Snídaně, škola, oběd, škola, večeře, já do práce... Byl to docela mazec. Ale pak jsme si na to zvykli, vytvořili si svůj režim a vyhovovalo nám to. On si člověk vždycky na všechno zvykne.
Linduška šla do první třídy. Není vám líto, že už to není malá holčička?
No, trošku mi to líto je. Každý nástup dětí do školky i školy jsem vždycky obrečela. A teď vlastně i loučení se školkou. Vždycky mi to přijde dojemné. Chvíle, kdy nastupuje další životní etapa. Když vidíte, jak se z toho malinkého dítěte stává už dospělejší člověk, je to takové těžší... Naštěstí Linduška je pořád mazlivá a taková holčička, ale nástup do školy není pro rodiče nikdy snadný.
Umíte si představit, že byste celou tu cestu absolvovala ještě jednou a měla třetí dítě?
Představit si to umím, protože děti miluju a myslím, že s nimi jsou to ty nejkrásnější okamžiky v životě ženy a každého rodiče. Představit bych si to uměla, ale tyhle věci nechávám tak nějak osudu. Uvidíme, co život ještě přinese. Neříkám ani ano, ani ne. (smích)
