Jana Nagyová: Je potřeba mít trpělivost a nevzdávat se

Janě Nagyové (66) vyšlo třetí manželství, má tři děti a tři vnoučata. Její životní rolí byla princezna Arabela a velký comeback přisel v pohádce. I v tomto případě pro ni bylo osudové číslo tři, protože role královny byla původně nabídnuta Libuši Šafránkové (†68) a následně Haně Maciuchové (†75). Teprve až když se obě herečky ze zdravotních důvodů práce vzdaly, byla oslovena ona. Je to štěstí, nebo úžasná náhoda?

Letos je to 45 let od premiéry Arabely. Není otravné, že se vás na ni lidé pořád ptají?

Já už mám těch historek strašně málo, protože si svůj mozek vždycky resetuju. Tím, že se stále učím nové role, protože hraju v dalších filmech a seriálech, snažím se ty staré věci vypustit. Dělala jsem to tak i v divadle, když jsem tam působila. Hned jak jsem odehrála derniéru, druhý den už jsem ten text nevěděla. Proto i vzpomínky na Arabelu už jsou u mě spíš matné. Pamatuju si osoby, pamatuju si, co jsem točila, že jsem natáčela se zvířaty a dětmi, ale konkrétní věci už ne. Zrovna teď se mi vybavilo, jak jsem skákala za vodníkem do Vltavy - ale to je jen pár pikantností, které mi v hlavě zůstaly. Jinak jsem to skutečně vytěsnila.

Vaše vnoučata žijí v zahraničí. Rozuměla by tomu, kdybyste jim to pustila?

Bohužel ne. Vnuk žije na Novém Zélandě, vnučka ve Vídni a nejmenší má pět měsíců. Moje děti umějí slovensky, ale vnoučata už ne, protože je to jejich rodiče nenaučili. U nejmenšího vnoučka jsem sama sobě slíbila, že ho to naučím já.

Jakým jazykem s dětmi mluvíte?

S vnukem anglicky a s vnučkou, když jsem ve Vídni, německy a s dcerou slovensky. Vnučku to štve a stěžuje si, že nám nerozumí, tak se jí to snažím překládat a říkám jí, aby nás poslouchala pozorně, aby se to naučila. Kdybychom spolu všechny mluvily jen německy, slovensky se nikdy nenaučí. Dá se říct, že něčemu už rozumí, ale je to chyba dcery, že nebyla důsledná a nenaučila ji to tak, jak jsem to v jejím případě dělala já. Moje nejmladší dcera se narodila v Kolíně nad Rýnem a já jsem s ní každý den mluvila slovensky. Ona mi odpovídala německy, ale já jsem věděla, že to je normální, protože se učí dva jazyky a je v tom vychovávaná. Až někdy ve čtyřech nebo pěti letech začala jazyky rozdělovat a konečně mi odpovídala slovensky. Je potřeba mít trpělivost a nevzdávat se.

K filmům jste se vrátila po téměř třiceti letech, k seriálům skoro po čtyřiceti. Co vás k tomu motivovalo?

Já jsem třicet let žila pro rodinu a pro děti. Návrat před kamery je něco, co dělám pro potěšení sebe sama.

Říká se, že pro starší herečky je mnohem méně příležitostí a mají to těžší. Souhlasíte s tím?

Nesouhlasím, není to tak. Role jsou pro každou generaci, ať už v divadle, nebo ve filmu. Přece mladá holka nemůže hrát babičku a tak dále. Tento problém byl už před čtyřiceti lety a pořád se to opakuje. Pokud někdo pláče, že pro něj není práce, ať se zamyslí, proč tomu tak je. To je ta správná otázka.

Dveře k návratu vám otevřel Jan Budař. Předtím vám opravdu 29 let žádná nabídka nepřišla?

Ne. Honza byl jediný, kdo si dal tu práci, našel si mě přes Instagram mé dcery a dal mi šanci se vrátit. Pozval mě, abych mu hrála maminku a zároveň paní Smrt, a tak jsem v roce 2022 natočila Prince Mamánka.

Nezdála se vám ta pohádka až příliš temná?

Víte co, já si myslím, že dnešní nejmladší generace je na takové věci zvyklá. To, co děti dnes sledují, bylo v našem mládí tabu. Všechno jsme měli od šestnácti let výš, dnešní děti jsou daleko dál, než si myslíme. Rodiče si dělají starosti s tím, že to není pozitivní pohádka, a přitom děti se smějí a myslí si opak.

Během posledních tří let jste dostala příležitost ve třech filmech a dvou seriálech. Je nějaká role, o které ještě sníte?

Já bych si zgustla na nějaké paní doktorce nebo ředitelce. Možná by mě lákala i vražedkyně nebo nějaká vyloženě negativní postava. To by bylo super!

A kdybyste dostala možnost zazářit v seriálu číslo tři, protože vás trojky provázejí celým životem, vzala byste to i za té podmínky, že by to vyžadovalo delší pobyt v Praze?

Nemám s tím problém, protože jsem v Praze strašně ráda. Pokud bych měla dělat dlouhodobější seriál, byla by otázka, o co by se jednalo a jakou postavu bych tam měla hrát. Kdyby se mi to líbilo, vzala bych s sebou manžela, Praha je krásná, výstav, divadel a koncertů je tu mnoho, hrady, zámky, architektura, golf... Nic by nám tady nechybělo.