Bohumil Klepl otevřeně promluvil o závislosti

Dnes je herec Bohumil Klepl (67) zapřisáhlým abstinentem, ale netají se tím, že dřív snídal vodku a petržel, aby mohl normálně fungovat. Proslulý milovník vysávání popsal, jak ho herecká branže stáhla až na dno závislosti.

Začalo to nenápadně: večer panák "na kuráž" před představením, pak další po potlesku. Časem už ale šlo jen o přežití. "Někdo může popíjet normálně a celý život a je pořád v pohodě. A někdo to má dané, tak jako třeba já, že pak už to nepotřebuje kvůli náladě a ožralosti, ale kvůli dobíjení. Ráno deci vodky s petrželí, pak další a byl jsem furt v pohodě. Když jsem to ale neudělal, byl jsem vynervovaný a vystresovaný - neměl jsem tu hladinu etanolu," přiznal herec v podcastu Boomer Talk Miloše Pokorného. V Divadle Na zábradlí se naučil triky, jak to zamaskovat a na jevišti fungovat. Jenže uvnitř se hroutil. Až ultimátum vedení divadla Studio DVA a prosby jeho dospělých dětí ho donutily vyhledat léčbu. Nejdřív skončil na týden v léčebně v Bohnicích, později v tajnosti na soukromé klinice mezi generálními řediteli a slavnými kolegy, kde vydržel měsíc a půl. Od té doby je už šestý rok bez alkoholu. Přiznává ale, že život bez něj je tišší. Už neokupuje bary do rána a kolegové ho považují za lehce "nudného". A místo přípitků sleduje z odstupu opilé tváře, mezi které dříve patřila i jeho tvář. Temná stránka herectví Podle Klepla je spojení alkoholu a herectví dané samotnou podstatou profese. "Není to zdravé povolání," řekl Klepl na rovinu.

"Na tom jevišti člověk předvádí něco, co sám necítí, takže se vtěluje do nějakých emocí šíleně stresových nebo nadšených, což není pro organismus zdravé, protože je to lež. A abys ze sebe tu lež dostal nebo se zase vrátil do normálu, potřebuješ nějakou drogu," svěřil se Klepl s tím, že tento nepřirozený stav je psychicky vyčerpávající a často to končí právě u lahve. Někteří to zvládnou celý život bez alkoholu, jiní, jako on, se propadnou až k závislosti. A i když byl na jevišti vždy profesionál, v zákulisí se jeho stav zhoršoval. Dodnes si vybavuje, jak býval středem pozornosti. Doma pořádal večírky, hosty bavil, vařil a pak se v opilosti vytratil spát. Po své arménské matce má prý silnou emotivnost a neschopnost "nedělat si nic z ničeho", což ho dovedlo právě k herectví, ale bohužel i k alkoholu. Sám je důkazem, že se z toho dá dostat, ale cesta zpátky je dlouhá a vůbec ne jednoduchá.