Barbora Kodetová: Mám v sobě potřebu věci napravovat

Herečka, zpěvačka a žena s výrazným uměleckým rodokmenem. Barbora Kodetová (55) vstupuje do nového období svého života s větší svobodou, obnovenou chutí tvořit a návratem k profesi, kterou na dlouhá léta přerušila kvůli péči o rodinu. V rozhovoru pro SEDMIČKU promluvila o přípravě svého prvního alba i o tématech, která se v její tvorbě objevují stále silněji, od hledání vlastní identity po hlubší společenské příběhy.

Ve vašem životě hraje velkou roli kreativita. Kde hledáte inspiraci?

Inspiraci přirozeně čerpám ze své rodiny, která je už po generace spojená s uměním. Jsem šestá generace herců v rozvětveném kodetovsko-steimarovsko-budilovském rodě a mám radost, že moje nejmladší dcera Sophia je už sedmou generací, která tu pomyslnou štafetu přebírá. Kromě herectví se u nás v rodině objevovalo i výtvarné nadání. Můj dědeček Jan Kodet byl sochař, stejně jako jeho otec, a z maminčiny strany je také mnoho výtvarníků a dalších zajímavých osobností. Myslím, že si inspiraci opravdu nesu v genech. Je to něco, co se ve mně přirozeně probouzí a pokračuje. Důležité ale bylo i dětství v přírodě. Do svých deseti let jsem vyrůstala v Těptíně, uprostřed lesů. Trávila jsem spoustu času sama - s knihami, se svými myšlenkami, ale i s tichou přítomností lesa, stromů a zvířat. A právě tam jsem začala vnímat, že příroda je pro mě duchovním spojením s něčím vyšším. Tatínek mě brával do divadla, k nám domů jezdily zajímavé osobnosti filmového a hudebního světa, ale přesto si myslím, že nejhlubší inspiraci nacházím právě v přírodě. Každý dotek se dřevem, stromem, květinou nebo krásným kusem nábytku je pro mě podnětem k tvůrčí práci. Je to něco naprosto přirozeného, co mě doprovází celý život.

Když se vrátíte ke svým začátkům - k prvním velkým rolím a divadelním zkušenostem -, co si nejraději vybavujete?

Na své začátky vzpomínám živě. Byla jsem napojená na Činoherní klub, kde po mnoho let hrál své nejúžasnější role můj tatínek Jiří Kodet. Vyrůstala jsem tam, mohla nasávat atmosféru toho výjimečného prostoru a pro mě bylo obrovským štěstím, že jsem své první divadelní krůčky mohla udělat právě tam.

Muselo to být krásné období. Díky tatínkovi jste se jistě potkávala s mnoha slavnými lidmi. Na koho nejraději vzpomínáte?

Byla jsem obklopená lidmi, které jsem obdivovala a kteří patřili do mé rodiny i uměleckého okruhu. Libuškou Šafránkovou, Veronikou Freimanovou, Rudou Hrušínským, Pepou Abrhámem a mnoha dalšími. Nerada bych na někoho zapomněla, protože každý z nich byl jedinečný. Léta v Činoherním klubu byla mimořádná.

Jak se vyvíjejí vaše hudební aktivity? Chystáte se vydat své první album? Kdy se tak stane?

Hudba je pro mě stále velmi živá a osobní součást tvorby. V současné době finišuji dokončení svého prvního alba, na které se opravdu moc těším. Je to pro mě srdeční projekt, vznikal postupně a s velkou péčí. Doufám, že se posluchačům bude líbit - představím ho v novém roce, přesné datum ještě upřesním. Mám také píseň, kterou pro mě napsala Radůza. Je to krásná, silná skladba a na jaře bych ji chtěla vydat jako singl. A samozřejmě bych ráda pokračovala i v koncertní činnosti, protože právě živé vystoupení je pro mě nejpřirozenější způsob, jak hudbu sdílet.

V souvislosti s hudbou často volíte témata s hlubším kontextem, například domácí násilí.

Pro mě je důležité, aby projekty, ve kterých se objevím, měly určitou nadstavbu, aby v sobě nesly něco víc než jen samotný příběh nebo písničku. Pokud to někdy působí jako hlubší přesah, velmi si toho vážím. Momentálně je pro mě asi nejzásadnější téma hledání vlastní identity a svého hlasu. Jako žena, která mnoho let pečovala o rodinu a děti, teď znovu objevuji prostor pro sebevyjádření a naplnění. Myslím, že to je silné téma nejen pro mě, ale i pro mnoho žen mé generace. Byly jsme vychovávány jako ty hodné holky, jež mají být vždy pro druhé, a teď hledáme, kým opravdu jsme. Takže ano, mým dalším tématem do budoucna je právě to hledání vlastního hlasu.

V životě jste zkusila více povolání. Čím se cítíte být nejvíc?

S trochou humoru, který jsem určitě zdědila po svých předcích, vždycky ráda vyprávím jednu historku. Jedna z mých mladších dcer, už si nejsem jistá, jestli to byla Sophia, nebo Violetta, dostala ve škole úkol napsat, čím se živí její rodiče. Napsala, že tatínek je houslista a maminka opravář. A musím říct, že mi to připadá naprosto trefné. Jsem opravář. Opravář vztahů, opravář nábytku, opravář domů. Mám v sobě potřebu věci napravovat, dávat jim znovu smysl, život nebo jen dobrý pocit. A možná to je to, co mě nejvíc vystihuje. Samozřejmě jsem tvůrčí člověk, herečka, zpěvačka, moderátorka. Ale kdybych to měla shrnout jedním slovem, asi bych řekla, že jsem žena, která opravuje to, co jí přijde pod ruku. Ano, to jsem prostě já.

Jakým způsobem se vám podařilo skloubit profesní život s rolí matky tří dcer?

Myslím, že je velmi zřejmé, že jsem svou kariéru na dlouhou dobu odložila, abych se mohla naplno věnovat výchově svých tří dcer a svému manželovi Pavlovi. Dá se říct, že se mi to podařilo skloubit právě tím, že jsem pracovala ve svém oboru jen velmi málo. Teď, když už dcery vylétly z hnízda, mám postupně víc prostoru i času věnovat se znovu své profesi. Posledních pět let tak pro mě znamená pozvolný návrat. Přirozený, nenásilný a v souladu s tím, jak se mění životní rytmus naší rodiny.

Vše máte srovnané a působíte velmi klidně. Péče o duši a tělo je stále častěji diskutovaným tématem. Jak konkrétně vy pečujete o své mentální zdraví a fyzickou kondici?

Pro fyzickou kondici je podle mě nejlepší práce na zahradě. Té mám opravdu dostatek. Dokonce je dokázáno, že lidé, kteří mají zahradu a pravidelně o ni pečují, se dožívají vyššího věku. Je to přirozený pohyb, který spojuje tělo i mysl. Posilovny nemám ráda, ale občas si zacvičím doma, ráda se protahuji a plavu. Co se týče duševní pohody, věřím, že je důležité propojovat duchovní směr s tím praktickým. Když se cítím vyhořelá, vyhledám terapii nebo kineziologii, to je metoda, která mi velmi pomáhá. Péče o tělo a pleť je pro mě také důležitá. Spolupracuji s přírodní kosmetikou, která mi dává velký smysl. Kosmetický salon se o mě pro změnu stará už léta. Co se týče duševní rovnováhy, hodně medituji. Práce v přírodě a meditace jsou pro mě ideální kombinací. Přinášejí mi klid, soustředění a pomáhají předejít jakýmkoli steskům či trápením.